Deus Ex Machina

Vzpomněl jsem si na zesnulého Vojtěcha Cepla, kterak v nadčasovém dokumentu hovořil o právu a ústavě. Vzpomněl jsem si na něho okamžitě jakmile se objevily pochybnosti mnohých o tom, kdy a jak či zda vůbec má konat hlava státu. Ten pán, když hovořil o ústavě, procházel se v trávě a do švenků s jistou "zarputilou touhou nevnucovat" donutil mě pochopit, že právo je "trochu jinde a jindy" než tam, kde je suše zapsáno.

Vím že to může znít blbě, ale právo není zákon. A tak když zákonodárce tvořil, musel být trochu básníkem. Ale ne zase příliš moc. Síla zákona poskytuje klíč k řešení, ale ne návod. Ten pán v urousaných teniskách to říkal, když se procházel horem kamenolomu: kdyby zákonodárce chtěl, aby někdo konal "okamžitě", napsal by to do zákona. Ale právě tohle v zákoně není. Zákon totiž respektuje možnost, že se realita změní, a že aktéři jsou nuceni jednat ve svých rolích.

A tak se nám občas může stát, že když dojde na věc, vypadají aktéři skutečnosti jako netvoři, ačkoli jednají podle a v mezích zákona. Je-li doba blbá a plná hysterie, hodí se jednomu zrovna právě to, aby někdo jednal neprodleně, druhému zase aby otálel. Zákon tu v tu chvíli není proto, aby stranil jednomu nebo druhému. Zákon není diktát, poskytuje prostor. A to je podle mě to, na co myslel zákonodárce, když konal.

Pak ještě platí pravidlo, že čím je vyšší zákon, tím je jednodušší. Nad tím bych se zamyslel. Bez dalšího komentáře.