Co nám zbylo z národní fronty?

Ze stran někdejší národní fronty už je v parlamentu pouze KSČM. Před parlamentními volbami v květnu 2010 se opravdu dalo pochybovat o tom, že klub uhájí lidovci, další ze stran někdejší národní fronty. Soudím, že mnoho voličů KDU-ČSL se nakonec rozhodlo neriskovat zahození hlasu v situaci, která vyžadovala spíš projev názoru než projev sympatie. Československou stranu socialistickou, třetí stranu národní fronty, odvál čas už brzy po listopadu 1989.

Co to byla národní fronta? Nabízím svůj pohled: byl to kabát, který za socialismu nosili bolševici, aby nesvítili tak rudě. Byl to kabát, který si ale mohl obléknout každý, kdo byl dostatečně schopný (rozuměj loajální) a rozumný (rozuměj zbabělý), aby se podílel na budování socialismu pod vedením strany (KSČ) s podporou nejlepšího přítele (okupanta) SSSR. Kdo nechtěl v politické ale i společenské rovině kolaborovat s KSČ (Komunistická strana Československa) otevřeně, činil tak prostřednictvím ČSS (Československá strana socialistická) nebo ČSL (Československá strana lidová). Jeden známý příklad takové kolaborace je zde. Podrobnější definice národní fronty je zde.

A teď k věci. Jsem rád, že KDU-ČSL prohrála svůj boj a neobhájila parlamentní pozici? Popravdě řečeno, lidovci mi jsou a byli lhostejní. Občas jsem se jim smál, často mě štvali, zřídka jsem jim rozuměl. Rád ale nejsem. Když už museli odejít, mrzí mě a přímo štve, že se tak nestalo s KSČ. Jsem rád, že KSČ neobhájila pozici třetí největší parlamentní (to zní vážně nechutně) strany a doufám, že tady jsme ještě neskončili a že tahle totalitářská strana se časem vrátí do politického septiku, kam posledních 20 let patří a odkud ji čas od času povytahují její někdejší socialističtí souputníci.

Je to výzva hlavně pro ČSSD, poměry, jaké byly nastoleny po květnových volbách. Pro socialisty je to příležitost buď obhájit oprávněnost zastupovat zájmy levice a odříznout se od levicových extremistů v KSČ, získat zpět byť i třetinu mandátů a pracovat, jak oni říkají, pro poslední téhle země. Ovšem pouze za předpokladu, že KSČ už v parlamentu nebude, za předpokladu, že další třetinu obsadí politický a nejlépe občanský střed, za předpokladu, že zbylou třetinu získá zodpovědná pravice. Do té doby ale, pokud by měla ČSSD pocit, že je ospravedlnitelné spojenectví s KSČ, nezaslouží si tato strana žádný podíl na moci a tedy ani ve vedení sněmovny.

Mnoho velkých pravd je v blogu Pavla Kuly ČSSD zadupat do země..., nicméně tím problémem ve skutečnosti není ani tak ČSSD jako spíš KSČ. Je smutné, že jsme si zvykli na to, že je tahle obskurní strana v parlamentu, když už jsme se rozloučili s jinými legračními bojůvkami. Když uspěly občanské iniciativy tom, aby vymetli z parlamentu papaláše, proč se nenajde žádná, která by vymetla z parlamentu bolševiky?