- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Líbí se mi, jak píšete. Líbí se mi jazyk i ta pravdivá syrovost.
. Máme to podobně - taky píšu best román a trénuju na ( mini) maraton. Karma.
Já už rodiče nemám. Když ale byli naživu, nikdy se mi na nic podobného neptali. Podporovali mě v všem co jsem dělal, i když to ani zdaleka nepřipomínalo život slavného fotbalisty, herce, a pod. (mimochodem ten posledně jmenovaný Čech je bohatý jen proto, že má úspěšného , a pochopitelně i bohatého, tátu). Měli radost z každého mého úspěchu, který byl pochopitelně absolutně nicotný a naopak byli se mnou ve chvílích, kdy mi nebylo zrovna nejlépe. Vlastně doopravdy mizerně mi bylo jen dvakrát v životě. A vždycky v souvislosti s odchodem jednoho z rodičů. Tak nevím. Možná bych byl šťastnější, kdybych si mohl na rodiče stěžovat. A kdybych mohl říct, teď k nim nepojedu. A příště taky ne. Pak bych se třeba dokázal smířit i s jejich nečekaným a velmi předčasným odchodem.
Cítím (a zažil jsem) to stejně. V podstatě nemám, co k vašemu příspěvku dodat.
Ale mám pochopení i pro autora, znám to ze svého okolí, bohužel.