Zdravotní postižení vs sociální výhody

Aktuálně je v hledáčku veřejného dění téma jakýchsi slevových zdravotních karet pro postižené, handicapované a retardované spoluobčany. Ve zkratce jde o místa na parkování, nákup zdravotnických pomůcek, sociální dávky a vůbec celý balíček pomoci tak aby mohl takový člověk nějak přežít.

Problém vidím v tom, že je tato služba státu vázána defakto na ono postižení. Takže čím je vám hůře a čím více jste "disabled", tím více výhodami ze strany státu disponujete. Což se mívá tendenci i zneužívat, ale podstatný je v takovém případě fakt, že je jakákoliv nemohoucnost v podstatě finanční výhodou nehledě na to jak stížené podmínky to pro takového člověka v osobním životě vlastně znamená.
Na jakýkoli stav se dá totiž celkem pohodlně zvyknout a vzhledem k tomu jak daleko naše medicína postoupila, jak je z některých příkladů zřejmé, že i v neočekávaných případech nemusí být onen limitovaný stav konečný, je nutné motivovat nejenom tyto lidi, ale i společnost, aby se snažila s tímto problémem něco dělat.
Teoreticky je možné rozdělit tyto postižení do kategorií trvalých a těch, na kterých se dá ještě pracovat. Tedy pokud se takový člověk zapojí do aktivní rehabilitace, příčemž účast v ní by byla přímo vázána na ony odměny, dávalo by to mnohem větší smysl než vydávání peněz za něco, co neevokuje ani minimum námahy nebo alespoň postupové zdravotní analýzy.
Věc se má totiž tak, že ani analýza mnoha z příkladů zdravotních stavu takových lidí nemusí být vždy adekvátní. Je zapotřebí soustavně pracovat na nových postupech a mechanismech, jež umožní alespoň nahlédnout pod povrch onoho postižení a v horším případě jen umožnit novému personálu se na těchto lidech vyškolit v anatomii nebo psychologii. Není v takovém případě tedy nutné aby lidé někde na pomezí nebo v nejasných případech o své výhody přicházeli na základě jednostranných posudků, ale měli by mít možnost svou přítomností a vlastní snahou si tyto výhody "odpracovat".
Může tak vznikat celý komplex nových postupů jak s těmito lidmi experimentovat. Ten nebude pak vázán jen na participaci, která je akcelerována jen jakousí vírou nebo touhou subjektu, ale tuto spoluúčast by mohli vzhledem k finančním výhodám sami aktivně vyhledávat i mentálně zdravější lidé.

Problém vidím v tom, že je tato služba státu vázána defakto na ono postižení. Takže čím je vám hůře a čím více jste "disabled", tím více výhodami ze strany státu disponujete. Což se mívá tendenci i zneužívat, ale podstatný je v takovém případě fakt, že je jakákoliv nemohoucnost v podstatě finanční výhodou nehledě na to jak stížené podmínky to pro takového člověka v osobním životě vlastně znamená.

Na jakýkoli stav se dá totiž celkem pohodlně zvyknout a vzhledem k tomu jak daleko naše medicína postoupila, tak je z některých příkladů zřejmé, že i v neočekávaných případech nemusí být onen limitovaný stav konečný. Takže je nutné motivovat tyto lidi, ale i společnost, aby se snažili s tímto problémem něco dělat.

Teoreticky je možné rozdělit tato postižení do kategorií trvalých a těch, na kterých se dá ještě pracovat. Tedy pokud se takový člověk zapojí do aktivní rehabilitace, příčemž účast v ní by byla přímo vázána na ony odměny, dávalo by to mnohem větší smysl než vydávání peněz za něco, co neevokuje ani minimum námahy nebo alespoň postupové zdravotní analýzy.

Věc se má totiž tak, že ani analýza mnoha z příkladů zdravotních stavů takových lidí nemusí být vždy adekvátní. Je zapotřebí soustavně pracovat na nových postupech a mechanismech, jež umožní alespoň nahlédnout pod povrch onoho postižení a v horším případě jen umožnit novému personálu se na těchto lidech vyškolit v anatomii nebo psychologii. Není v takovém případě tedy nutné aby lidé někde na pomezí nebo v nejasných případech o své výhody přicházeli na základě jednostranných posudků, ale měli by mít možnost svou přítomností a vlastní snahou si tyto výhody "odpracovat".

Může tak vznikat celý komplex nových postupů jak s těmito lidmi experimentovat. Ten nebude pak vázán jen na participaci, která je akcelerována jen jakousí vírou nebo touhou subjektu, ale tuto spoluúčast by mohli vzhledem k finančním výhodám sami aktivně vyhledávat i mentálně zdravější lidé.