Zábava a volný čas

Trh se zábavními komoditami je velmi pestrý. Mezi tyto komodity patří filmy, divadla, knihy, časopisy, počítačové, stolní hry, hlavolamy, cestovní prvky jako chata na horách nebo pláž atd. Tyto záležitosti shrnuju do jedné kategorie, protože je pro lepší pochopení zapotřebí si nejdříve ujasnit co to zábava vlastně je.

Tuto definici si usnadním citací z wikipedie:
Zábava je takový druh trávení času, do něhož se lidé nemusí nutit, protože je sama přitahuje, přináší radost, uspokojení nebo oddech. Odtud také přídavné jméno zábavný.
Zábava může být pasivní, kdy se člověk "nechává bavit" jako divák nebo posluchač, anebo aktivní, kdy je například účastníkem nějaké hry nebo sportu. Zábava souvisí s odpočinkem a s volným časem. Činnosti jako hra, aktivní sport nebo četba literatury vyžadují i jistou dovednost a aktivní účast.
K zábavě přistupuje naše společnost obecně velmi benevoletně, protože možnost výběru jakékoli činnosti jež subjekt vykonává, souvisí do jisté míry s osobní svobodou volby. Nicméně jak k této volbě dochází je však většinou důsledkem nacházení poměrně jednoduchých a nekonfliktních priorit. Subjekt tak může vyhodnocovat svou volbu zábavy třeba podle toho jaké míře stresu bude během takové činnosti vystaven a než aby šel třeba hrát fotbal, podívá se raději na film a jde spát.
Tyto nuance jsou však mnohem detailnější a týkají se nejen způsobu trávení volného času, ale i preferencí kategorie jako takové. Takže volba onoho filmu může být v takovém případě velmi specifikovaná na sledování ideálních společenských vztahů (třeba nějaká telenovela) a pokud jde například o počítačové hry, je mnohem jednodušší hrát takové, které nevyžadují zručnost, reflexy, ukládaná pozice je libovolná a úspěch ve hře závisí třeba jen na době strávené před obrazovkou.
Popsané faktory mají drtivý vliv na kognitivní procesy každého jednotlivce, protože jej nepřímo v podstatě učí vyhledávat nejpohodlnější a nejsnadněji dostupná řešení. Takové tendence si řešíme přirozeně každý individuálně a pokud někdo vnímá určité nepohodlí třeba jako výzvu nebo se soustředí na vytyčený cíl, se svými tendencemi se učí manipulovat. Nicméně takový přístup vyžaduje aby byl každý subjekt proškolen velmi specifickými druhy postojů, jimiž svůj život řídí, takže ono omezení ve vyhledávání druhů zábavy a jeho postoj k nim není vnější, ale vnitřní.
Zdánlivě tak máme k dispozici velmi variabilní možnosti, nicméně jejich aplikace na naší mysl nás může vést k různým životním neúspěchům a právě schopnost vyvarovat se těmto vlivům znamená, že se člověk musí názorově izolovat uvnitř sebe sama. Tento fenomén navíc směřuje k unifikaci vkusu každého subjektu, tedy jevu, kdy naprostá většina lidí užívá identické zábavní prvky (třeba koukají na stejné filmy) a klesá tak tendence jejich tvůrců k větší pestrosti a variabilitě.
Aby se v naší společnosti realizovaly snahy o progresivnější přístup k zábavnímu průmyslu, je zapotřebí umožňovat lidem obecně širší pestrost individuální tendece k výběru, jež nebude ve výsledku tolik limitovat jejich osobní ani profesionální život. K tomu je zapotřebí definovávat různé charakteristiky různých forem zábavy a jejich kognitivní dopad na člověka. Pokud by se podařilo vytvořit takto flexibilní hodnotící systém, mohly by být zábavní produkty s definovanými prvky zatíženy nějakou spotřební daní, naopak vyhovující by byly z těchto peněz dotovány.

Tuto definici si usnadním citací z wikipedie:

Zábava je takový druh trávení času, do něhož se lidé nemusí nutit, protože je sama přitahuje, přináší radost, uspokojení nebo oddech. Odtud také přídavné jméno zábavný.

Zábava může být pasivní, kdy se člověk "nechává bavit" jako divák nebo posluchač, anebo aktivní, kdy je například účastníkem nějaké hry nebo sportu. Zábava souvisí s odpočinkem a s volným časem. Činnosti jako hra, aktivní sport nebo četba literatury vyžadují i jistou dovednost a aktivní účast.

K zábavě přistupuje naše společnost obecně velmi benevoletně, protože možnost výběru jakékoli činnosti jež subjekt vykonává, souvisí do jisté míry s osobní svobodou volby. Nicméně jak k této volbě dochází je však většinou důsledkem nacházení poměrně jednoduchých a nekonfliktních priorit, které subjekt ani minimálně nezvažuje. Může tak vyhodnocovat svou volbu zábavy třeba podle toho jaké míře stresu bude během takové činnosti vystaven a než aby šel třeba hrát fotbal, podívá se raději na film a jde spát.

Tyto nuance jsou však mnohem detailnější a týkají se nejen způsobu trávení volného času, ale i preferencí kategorie jako takové. Takže volba onoho filmu může být v takovém případě velmi specifikovaná na sledování ideálních společenských vztahů (třeba nějaká telenovela) a pokud jde například o počítačové hry, je mnohem jednodušší hrát takové, které nevyžadují zručnost, reflexy, ukládaná pozice je libovolná a úspěch ve hře závisí třeba jen na době strávené před obrazovkou.

Popsané faktory mají drtivý vliv na kognitivní procesy každého jednotlivce, protože jej nepřímo učí vyhledávat nejpohodlnější a nejsnadněji dostupná řešení. Takové tendence si řešíme přirozeně každý individuálně a pokud někdo vnímá určité nepohodlí třeba jako výzvu nebo se soustředí na vytyčený cíl, se svými prioritami se učí manipulovat. Nicméně takový přístup vyžaduje aby byl každý subjekt proškolen velmi specifickými druhy postojů, jimiž svůj život řídí, takže ono omezení ve vyhledávání druhů zábavy a jejich postoj k nim není vnější, ale vnitřní.

Zdánlivě tak máme k dispozici velmi variabilní možnosti, nicméně jejich aplikace na naší mysl nás může vést k různým životním neúspěchům a právě schopnost vyvarovat se těmto vlivům znamená, že se člověk musí názorově izolovat uvnitř sebe sama. Tento fenomén navíc směřuje k unifikaci vkusu každého subjektu, tedy jevu, kdy naprostá většina lidí užívá identické zábavní prvky (třeba koukají na stejné filmy) a klesá tak tendence jejich tvůrců k větší pestrosti a variabilitě.

Aby se v naší společnosti realizovaly snahy o progresivnější přístup k zábavnímu průmyslu, je zapotřebí umožňovat lidem širší pestrost individuální tendece k výběru, jež nebude ve výsledku tolik limitovat jejich osobní ani profesionální život. K tomu je zapotřebí definovávat různé charakteristiky různých forem zábavy a jejich kognitivní dopad na člověka. Pokud by se podařilo vytvořit takto flexibilní hodnotící systém, mohly by být zábavní produkty s definovanými prvky zatíženy nějakou spotřební daní, naopak vyhovující by byly z těchto peněz dotovány.