Prázdný byt, žádný zisk

Nájemné bydlení je velmi specifické téma. Nejde v něm o výrobu a prodej zboží jako takového. Bez něhož se člověk normálně obejde, ale spíše o jakousi nezbytnost, která může přímo určovat kvalitu života nájemníků.

Není podle mě příliš žádoucí skutečnost, že by vedle nájemného měla automaticky figurovat možnost koupit si bydlení vlastní za svoje nebo na hypotéku. Tohle mívá v ekonomicky rozvíjející se společnosti naprosto destruktivní vliv na aktivní život těchto subjektů, protože to mj. znamená zakotvit na daném místě po zbytek jejich života.
Dalším faktorem jsou určité výchozí podmínky, které má dotyčný aktuálně k dispozici. Pokud by se mělo takovým lidem vycházet vstříc aplikací regulovaného nájemného, nemusí podmínky v těchto domech vypadat časem příliš adekvátně pro život a investorům se může spíše vyplatit stavět domy a byty pro bohatší.
Možná by bylo dostatečně motivační pro developery i nájemníky, kdyby se každý z těchto bytů dal chápat jako jakási stabilizovaná schránka. Tedy pokud je byt neobydlený a inzeruje se jako místo pro život, musí splňovat i určité sofistikované podmínky, protože život člověka a jeho strávený čas na určitém místě se nedá chápat pouze jako obchod. Takže za každý neobydlený byt jež se nabízí, by se majiteli měsíčně připočítávala procenta, jejichž násobek by musel zaplatit státu jako daňový odvod (řekněme měsíc = 3 měsíce odvodů).
Ve výsledku by to znamenalo, že by delší čekání na nájemníka bylo o něco bolestnější a majitelé by mohli mít sklony k mnohem stabilnějšímu chování, tedy by preferovali stálejší a levnější klientelu před dynamickým vydíráním. A ve výsledku by mohl mít na výběr především klient. Výhoda je v tom, že by tak mohlo jít výhradně o tržní princip nabídky a poptávky bez regulace.

Není podle mě příliš žádoucí skutečnost, že by vedle nájemného měla automaticky figurovat možnost koupit si bydlení vlastní za svoje nebo na hypotéku. Tohle mívá v ekonomicky rozvíjející se společnosti naprosto destruktivní vliv na aktivní život těchto subjektů, protože to mj. znamená zakotvit na daném místě po zbytek jejich života.

Dalším faktorem jsou určité výchozí podmínky, které má dotyčný aktuálně k dispozici. Pokud by se mělo takovým lidem vycházet vstříc aplikací regulovaného nájemného, nemusí podmínky v těchto domech vypadat časem příliš adekvátně pro život a investorům se může spíše vyplatit stavět domy a byty pro bohatší.

Možná by bylo dostatečně motivační pro developery i nájemníky, kdyby se každý z těchto bytů dal chápat jako jakási stabilizovaná schránka. Tedy pokud je byt neobydlený a inzeruje se jako místo pro život, musí splňovat i určité sofistikované podmínky, protože život člověka a jeho strávený čas na určitém místě se nedá chápat pouze jako obchod. Takže za každý neobydlený byt jež se nabízí, by se majiteli měsíčně připočítávala procenta, jejichž násobek by musel zaplatit státu jako daňový odvod (řekněme měsíc = 3 měsíce odvodů).

Ve výsledku by to znamenalo, že by delší čekání na nájemníka bylo o něco bolestnější a majitelé by mohli mít sklony k mnohem stabilnějšímu chování, tedy by preferovali stálejší a levnější klientelu před dynamickým vydíráním. A ve výsledku by mohl mít na výběr především klient. Výhoda je v tom, že by tak mohlo jít výhradně o tržní princip nabídky a poptávky bez regulace.