Odpad dovnitř, suroviny ven

Bude ještě nějakou chvíli trvat než se naučíme pracovat se všemi druhy materiálu na subatomární úrovni. Tohle by mohla rozlousknout třeba teorie strun, i když osobně si myslím, že jde o blbost. Možná by to zvládli nanoboti nebo něco podobného. Potom bych před sebe mohl položit třeba bednu kelímků od jogurtů s hliníkovými víčky a najednou by tam stálo rádio.

Tyto technologie se však dají různě zneužívat, proto by bylo patrně nežádoucí kdyby byly k dispozici v soukromých rukou. Měli bychom se tedy snažit o to, aby byly už za současných podmínek vyvinuty postupy a restrikce, které umožní zpracovávat a recyklovat všechny druhy materiálů bez výjimky.
Mnohdy tato snaha naráží na problém ekonomické nerentability. Jednoduše se nevyplatí z vyhozeného šasi dolovat každou kapku vzácného materiálu jen proto, že jeho zásoby na zemi docházejí nebo vydrží na vyhozeném místě třeba tisíce let. V tomto směru je dnešní doba na podobné výzvy poměrně krátká a i kontejnery pro recyklovaný odpad fungují na jakémsi zvláštním systému dobrovolnosti. Takže třeba já jsem do nich ve svém životě ještě nic nehodil, kromě těch firemních a to jen proto, že na ono místo míří kamery, "tak ať to nevypadá blbě." No a nevidím nejmenší důvod proč bych měl začínat.
Přitom do naší země, poměrně chudé na nerostné bohatství, putují denně ze zahraničí tuny materiálů, které mají poměrně slušný potenciál k dalšímu využití. Je tedy pravděpodobné, že by měla začít fungovat nějaká kategorická restrikce o separování odpadu firmami i obyvatelstvem. Tendence k dodržování těchto postupů mohou být dohledatelné tak, že v místě vykládání komunálního odpadu jistí inspektoři zjistí kolik nežádoucího materiálu v něm je, a na základě toho by ukládaly oněm domácnostem nebo firmám pokuty. Kdyby byl jejich plat motivační, mohlo by to fungovat.
Rentabilita zpracování může být problém, nicméně pokud by se onen systém projektoval zcela striktně na principu - odpad dovnitř, suroviny a žádný odpad ven - je pro stát z hlediska zatížení jeho prostředí onen systém rentabilní i tak. Už dnes jsou k dispozici technologie, které umí nahřívat a lokálně zpracovávat materiál. Jejich problém může být jen v tom, že je jejich využití přizpůsobené výhradně produkci nových výrobků, nicméně za předpokladu striktních požadavků by se vývoj těchto technologií časem možná i zaplatil.
Nevýhodný business pro soukromé podnikatele mívá blahodárný regulační vliv na nabídku a poptávku. V místech, kde si tato logika neporadí, musí zasáhnout společnost. V takovém případě by se mohlo jednat navíc o projekt, který by mohl pomoct najít práci postiženým, retardovaným a starým lidem.

Tyto technologie se však dají různě zneužívat, proto by bylo patrně nežádoucí kdyby byly k dispozici v soukromých rukou. Měli bychom se tedy snažit o to, aby byly už za současných podmínek vyvinuty postupy a restrikce, které umožní zpracovávat a recyklovat všechny druhy materiálů bez výjimky.

Mnohdy tato snaha naráží na problém ekonomické nerentability. Jednoduše se nevyplatí z vyhozeného šasi dolovat každou kapku vzácného materiálu jen proto, že jeho zásoby na zemi docházejí nebo vydrží na vyhozeném místě třeba tisíce let. V tomto směru je dnešní doba na podobné výzvy poměrně krátká a i kontejnery pro recyklovaný odpad fungují na jakémsi zvláštním systému dobrovolnosti. Takže třeba já jsem do nich ve svém životě ještě nic nehodil, kromě těch firemních a to jen proto, že na ono místo míří kamery, "tak ať to nevypadá blbě." No a nevidím nejmenší důvod proč bych měl začínat.

Přitom do naší země, poměrně chudé na nerostné bohatství, putují denně ze zahraničí tuny materiálů, které mají poměrně slušný potenciál k dalšímu využití. Je tedy pravděpodobné, že by měla začít fungovat nějaká kategorická restrikce o separování odpadu firmami i obyvatelstvem. Tendence k dodržování těchto postupů mohou být dohledatelné tak, že v místě vykládání komunálního odpadu jistí inspektoři zjistí kolik nežádoucího materiálu v něm je, a na základě toho by ukládaly oněm domácnostem nebo firmám pokuty. Kdyby byl jejich plat motivační, mohlo by to fungovat.

Rentabilita zpracování může být problém, nicméně pokud by se onen systém projektoval zcela striktně na principu - odpad dovnitř, suroviny a žádný odpad ven - je pro stát z hlediska zatížení jeho prostředí onen systém rentabilní i tak. Už dnes jsou k dispozici technologie, které umí nahřívat a lokálně zpracovávat materiál. Jejich problém může být jen v tom, že je jejich využití přizpůsobené výhradně produkci nových výrobků, nicméně za předpokladu striktních požadavků by se vývoj těchto technologií časem možná i zaplatil. Nevýhodný business pro soukromé podnikatele mívá blahodárný regulační vliv na nabídku a poptávku. V místech, kde si tato logika neporadí, by měla zasáhnout společnost.