Nespokojení lékaři a nespokojení pacienti

Období šetření vždy přináší své oběti. Poté, co si vláda ustanovila úkol přiškrtit kapající kohoutky kde se dá, se přirozeně zvedá vlna nevole. Fakt, že se ozve každý, komu se sáhne na peníze, je zcela pochopitelný. Nicméně může sloužit také jako návod k tomu zamyslet se nad věcmi, které pro nás byly doposud zcela normální a to tak, zda by měly v původní podobě dále fungovat nebo jsou z nějakého důvodu nespolehlivé a ztrátové.

Každý dotační mechanismus má své hranice. Lékaři mají tu smůlu, že pracují v odvětví, které je na „dobré vůli“ obyvatelstva do jisté míry závislé. V současné době to totiž vypadá, jakoby se odvody do zdravotnictví a placení různých poplatků, děly v rozporu s dobrými mravy naší společnosti. Vypadá to jakoby měl mít právo na zdravotní zákrok každý bez ohledu na to co v životě dělá nebo jakým způsobem se sám ke svému zdraví staví. Přičemž i samotní lékaři jsou tak trochu zvláštní komunitou, která si sice dokáže definovat postupy odstraňování důsledků, ale příčinám zdravotních potíží se věnuje jen hrstka specialistů nebo aktivních individuí ve svém volném čase.

Tedy pokud si to celé zjednoduším, dá se z toho celkem spolehlivě vyvodit, že jde o to aby pacienti mohli svobodně a bez bariér využívat služby lékařů, ale už je oběma skupinám jedno proč to všechno tolik stojí, hlavně ať to vynáší peníze nebo naopak nestojí nic.

Přitom máme tu možnost přimět lékaře i pacienty k zodpovědnějšímu chování. Pokud přihlédneme k faktu, že zde máme omezený počet lékařského personálu, dá se takový problém řešit tím způsobem, že se otevře více specializovaných oborů na školách a „vyrobí“ se více lékařských absolventů ochotných pracovat za méně peněz. Pokud je na druhé straně problém se zdravím subjektu, dá se jistě prověřit jaký život vlastně vede, co může za jeho potíže a k těmto skutečnostem v případě placení zákroku přihlédnout.