Naše politika může být jen morální

Veřejné mínění o záležitostech chodu společnosti nabízí jen velmi zkreslenou řadu výstupů. Pokud se zaměřujeme na určité události veřejného života, musíme si uvědomit odkud ony informace vlastně čerpáme a v tomto smyslu není důležitá pouze jejich věrohodnost, ale i určité emocionální zabarvení a to, co je pro nás v danou chvíli důležité a na co myslíme.

Ve zkratce tak může jít třeba médiím o sledovanost, komentátorům pod články o to reflektovat svou frustraci, touhu potěšit a třeba blogerům o snahu být něčím zajímavý. Ani jeden předpoklad neumožňuje nahlédnout do analýzy jako takové a přesto v sobě mnohdy užitečné informace ukrývají.
Proto je důležité si charakter onoho člověka nebo zdroje od informace především odmyslet. Věnovat se tomuto oboru totiž neznamená nechat se strhnout tím co se mi líbí nebo nelíbí, ale spíš s tím pracovat a vyhledávat možnosti ve výčtu variant tak aby ve výsledku nějakým způsobem mohly koexistovat.
Nějaká etika a morálka je tedy v tomto na obtíž a tak jako dobrý detektiv musí umět myslet stejně jako vrah nebo úchyl, vyplácí se přemýšlet nad společenskými problémy způsobem, který umožňuje je využívat ve vlastní prospěch ve smyslu vlastního obohacení a tak dále. Řeknu si tedy - "jak by mohlo být užitečné kdybych provozoval hernu ve společnosti se samými sockami a kretény", představil si jak to vynáší, o nepokoje se stará policie a už jen výčtem těchto eventualit může vzniknout nápad o tom, že se policie může v případě návaznosti herny na kriminalitu (výslech), domáhat finanční satisfakce nebo tak nějak. Vše, co by mi bylo v tu chvíli nějak nepříjemné, je z hlediska řešení pravděpodobně akceptovatelné.
Pokud někdo přistupuje k problematice s výhradně morálními postoji, nemá k ní absolutně žádné předpoklady a může plnit maximálně kontrolní nebo nějakou formální funkci, protože už z principu je výčet jeho analytických možností omezen na velmi úzké spektrum eventualit.
To souvisí i s pohledem na věc, s jakým se na problematiku díváme. K dispozici máme totiž spoustu reakcí třeba na katastrofy a nejhorší co se může stát je když této náladě podlehneme a přijde lítost a soucit. Je jasné, že v ten moment se musí odsoudit vše související s nehodou, přitom tyto postoje jsou jen jakýmsi vzorovým výchozím stavem, jenž nemá z psychologického hlediska hodnotit situaci, ale spíš má především vypadat co nejlépe ve společnosti, v níž se prezentuje a nic víc.
V takovém případě zkuste vysledovat jakým způsobem přemýšlíte - jde především o hodnocení vlivu různých změn a událostí nebo hodnocení jejich principů a příčin? Potom ani zdaleka neplatí, že by politici dělali svou práci špatně, protože jejich práce netkví v řešení situací, ale v nacházení východisek pro lobby, jež vypadají ve společnosti co nejakceptovatelněji  Z toho důvodu si zde nachází uplatnění především morální kapacity.

Ve zkratce tak může jít třeba médiím o sledovanost, komentátorům pod články o to reflektovat svou frustraci, touhu potěšit a třeba blogerům o snahu být něčím zajímaví. Ani jeden předpoklad neumožňuje nahlédnout pod pokličku problému, a přesto v sobě mnohdy užitečné informace ukrývají.

Proto je důležité si charakter onoho člověka nebo zdroje od informace především odmyslet. Věnovat se tomuto oboru totiž neznamená nechat se strhnout tím co se mi líbí nebo nelíbí, ale spíš s tím pracovat a vyhledávat možnosti ve výčtu variant tak aby ve výsledku nějakým způsobem mohly koexistovat.

Nějaká etika a morálka je tedy v tomto na obtíž a tak jako dobrý detektiv musí umět myslet stejně jako vrah nebo úchyl, vyplácí se přemýšlet nad společenskými problémy způsobem, který umožňuje je využívat ve vlastní prospěch ve smyslu vlastního obohacení a tak dále. Řeknu si tedy - "jak by mohlo být užitečné kdybych provozoval hernu ve společnosti se samými sockami a kretény", představil si jak to vynáší, o nepokoje se stará policie a už jen výčtem těchto eventualit může vzniknout nápad o tom, že se policie může v případě návaznosti herny na kriminalitu (výslech), domáhat finanční satisfakce nebo tak nějak. Vše, co by mi bylo v tu chvíli nějak nepříjemné, je z hlediska řešení pravděpodobně akceptovatelné.

Pokud někdo přistupuje k problematice s výhradně morálními postoji, nemá k ní absolutně žádné předpoklady a může plnit maximálně kontrolní nebo nějakou formální funkci, protože už z principu je výčet jeho analytických možností omezen na velmi úzké spektrum eventualit, při kterých bude umět spíše jen potěšit.

To souvisí i s pohledem na věc, s jakým se na problematiku díváme. K dispozici máme totiž spoustu reakcí třeba na katastrofy a nejhorší co se může stát je když této náladě podlehneme a přijde lítost a soucit. Je jasné, že v ten moment se musí odsoudit vše související s nehodou, přitom tyto postoje jsou jen jakýmsi vzorovým výchozím stavem, jenž nemá z psychologického hlediska hodnotit situaci, ale spíš má především vypadat co nejlépe ve společnosti, v níž se prezentuje a nic víc.

V takovém případě zkuste vysledovat jakým způsobem přemýšlíte - jde především o hodnocení vlivu různých změn a událostí nebo hodnocení jejich principů a příčin? Potom ani zdaleka neplatí, že by politici dělali svou práci špatně, protože jejich práce netkví v řešení situací, ale v nacházení východisek pro lobby, jež vypadají ve společnosti co nejakceptovatelněji  Z toho důvodu si zde nachází uplatnění především morální kapacity a lidé, ohánějící se smyslem života, rodiny a podobnými libozvučnými tématy.

Takoví lidé musí být už kvůli jejich osobním principům velmi konfliktní, těžkopádní a nereformní. Soustředění i na okrajové morální záležitosti v nich vyvolává nutnost tyto problémy řešit nehledě na reálný dopad jaký na společnost vlastně má. Dochází tak ke zveličování problémů a tím i redukci východisek, za kterých se dají řešit. A takto to probíhá už celou historii pořád dokolečka.