Morální příspěvek KDU-ČSL

V poslední době může veřejné politické dění připadat člověku 21. století jako jakési zvláštní morální křesťanské obrození. Způsob, jakým na sebe KDU-ČSL upozorňuje je podle mě jakýmsi varováním před tím co může v nejbližší době následovat, a na co bychom se měli, do jisté míry, s obavami soustředit.

Nikoho asi nepřekvapí, že si sebou naše doba nese jistou ideologickou vyčpělost a prázdnotu. Tento fenomén se dá akceptovat víceméně s povděkem, protože to jistým způsobem vypovídá o tom, že se dá bez starých a (ruku na srdce) defektních hodnot i tak poměrně spokojeně žít.

Problém však nastává v místech, která určité etické principy vyžadují. Pokud jde o soužití lidí s nesourodým původem, o náš pohledu na starší generace a další rozdíly, které vnímáme každý jinak, evokuje jejich vyhodnocování celou řadu rozdílných názorů na problematiku, protože každý člověk si své hodnoty buduje tak trochu sám, a je tedy pochopitelné, že se v mnoha ohledech neshodneme.

Naproti tomu nabízí jakási náboženská perspektiva konsenzus morálních kodexů, které ono myšlení lidí sjednocuje a umožňuje jim tak pohybovat se v prostředí, které je z pohledu řešení problémů snadněji zvládnutelné. Jednoduše se už nehandrkují a nejsou spolu ve sporu, protože si našli společné téma, které o jejich pohledu na Věc vypovídá poměrně přesvědčivě.

Jedná se o pole působnosti, které žádná jiná politická strana, než ta nábožensky zaměřená, nemůže nabídnout. Možná ještě jedna a tou je Strana Zelených, která tyto morální hodnoty transformuje na spojení lidí s přírodou. Tyto poměrně nevědecké povídačky, které vychází víceméně z tradice nebo jsou příčinou zveličování problémů, mají však svá velmi neprogresivní zákoutí. Neumožňují totiž řešit problémy adekvátním způsobem, nezaměřují se na problematiku jako takovou, ale její výklad si pouze přizpůsobují vlastnímu pohledu na svět.

Jistě, vysvětlovat si určité příčiny ze zkušenosti a učit se z minulosti, je přínosné pro jakoukoli činnost, která má za úkol řešit problémy, ale pokud by měl být vládní subjekt svázán nějakým morálním kodexem, měli bychom si položit otázku zda to tak nechceme jen z toho důvodu, že nabízí jednoduché odpovědi na složité otázky. Protože jinak nemusíme vidět jak se tento přístup skutečným řešením elegantně vyhýbá. Vždyť základním heslem je pro ně „víra“, což podle mě vypovídá prakticky o všem co dělají.

Přitom výsledky jakékoliv činnosti, jakéhokoliv opatření, nabízí celou škálu odpovědí, které se dají z psychosociálního hlediska poměrně jednoduše vysvětlit. Jejich řešení tedy netkví ve snaze podlehnout vlastním emocím a říkat si o nich něco pro nás příjemného. Spíše se snažit metodicky analyzovat jakýkoli důsledek našich omylů, protože potom můžeme dospět k názoru, že lidi tolik neovlivňují jejich morální vlastnosti, ale chovají se spíš přirozeně vzhledem k tomu v jaké situaci se nachází a jakou minulostí si prošli.