Jiné než daňové zatížení bohatých

Bohatí lidé v naší zemi disponují celou řadou výhod, které si průměrný občan nemůže dovolit. Avšak aby se člověk stal bohatým, musí nejdřív často investovat veškerou svou píli a volný čas do nějakého podnikatelského záměru, a ten co nejlépe spravovat.

Nebývá to tedy tak, že by si ony peníze subjekt našetřil a tím "zbohatnul", ale spíš se všemi svými silami neustále snažil zvyšovat svůj příjem tak aby mohl zároveň zvyšovat své výdaje. Tedy lidé nemívají peníze díky svědomitému šetření, ale spíš díky soustavnému navyšování svého příjmu.
Problém současné situace tkví ve zvyšování rozdílu mezi těmi co mají vysoký příjem a mezi těmi, kteří mají příjem průměrný nebo minimální. Protože figurujeme v demokratické společnosti, přirozeně se nízkopříjmové skupiny ozývají a chtějí jakoby navrátit něco z onoho bohatství zase pro sebe skrze různé sociální programy. Tento postoj může znít poměrně logicky, protože zákazníci oněch zbohatlíků se stávají většinou převážně z těchto nízkopříjmových skupin.
Přerozdělování bohatství ale nikdy příliš dobře nefungovalo, protože nesměřuje subjekt s nižším příjmem do jakési stabilní rovnováhy. Pokud získává peníze jinak než vlastní prací, nikdy se mentálně neadaptuje na svou situaci a většinou celý život závidí, loudí peníze a jen přemýšlí nad tím kdo ho okrádá. Přitom při vynaložení podobné námahy se může stejně efektivně zamyslet nad tím co sám u sebe zlepšit, co se naučit a jak třeba lépe hospodařit.
Na druhou stranu situace kdy je bohatý člověk takřka nedotknutelný a a nemá vůči společnosti téměř žádné závazky také většinou žádné ovoce nepřináší. Takoví lidé velmi snadno přicházejí o empatii, časem je práce jejich jedinným koníčkem a se svými volnými prostředky manipulují pouze dominantně a za nějakým výdělečným účelem.
Oba tyto příklady jsou celkem pochopitelným vyústěním určité sociální pozice. Totiž od doby, kdy jsme začali manipulovat s penězi vzniká "problém" co vlastně s nimi anebo jak je získat. Nicméně nezdá se mi v pořádku, když se k penězům chováme tak, jakoby tady byly odjakživa a jakoby pro ně existovalo nějaké vysvětlitelné místo v dosavadní lidské evoluci. Vždy totiž půjde jen o prostředek k realizaci vlastních priorit nebo priorit někoho jiného.
Takže je pravděpodobně nezbytné aby se spolu vysokopříjmové a nízkopříjmové skupiny spolu učily o něco více spolupracovat. S tímto přístupem je možné snížit nebo úplně zrušit daňové zatížení bohatých lidí s tím, že by onu poměrnou část investovali do nějakého druhu zábavy nebo jiného typu projektu, který by zvyšoval zaměstnanost a aktivitu nízkopříjmových skupin.

Nebývá to tedy tak, že by si ony peníze subjekt našetřil a tím "zbohatnul", ale spíš se všemi svými silami neustále snažil zvyšovat svůj příjem tak aby mohl zároveň zvyšovat své výdaje. Tedy lidé nemívají peníze kvůli svědomitému šetření, ale spíš díky soustavnému navyšování svého příjmu.

Problém současné situace ve společnosti tkví ve zvyšování rozdílu mezi těmi co mají vysoký příjem a mezi těmi, kteří mají příjem průměrný nebo minimální. Protože figurujeme v demokratické společnosti, přirozeně se nízkopříjmové skupiny ozývají a chtějí jakoby navrátit něco z onoho bohatství zase pro sebe skrze různé sociální programy. Tento postoj může znít celkem adekvátně, protože zákazníci oněch zbohatlíků se stávají většinou převážně z těchto nízkopříjmových skupin.

Přerozdělování bohatství ale nikdy příliš dobře nefungovalo, protože nesměřuje subjekt s nižším příjmem do jakési stabilní rovnováhy. Pokud získává peníze jinak než vlastní prací, nikdy se mentálně neadaptuje na svou situaci a většinou celý život závidí, loudí peníze a jen přemýšlí nad tím kdo ho okrádá. Přitom při vynaložení podobné námahy se může stejně efektivně zamyslet nad tím co sám u sebe zlepšit, co se naučit a jak třeba lépe hospodařit.

Na druhou stranu situace kdy je bohatý člověk takřka nedotknutelný a nemá vůči společnosti téměř žádné závazky také většinou žádné ovoce nepřináší. Takoví lidé velmi snadno přicházejí o empatii, časem je práce jejich jediným koníčkem a se svými volnými prostředky manipulují pouze dominantně a za nějakým výdělečným účelem.

Oba tyto příklady jsou celkem pochopitelným vyústěním určité sociální pozice. Totiž od doby, kdy jsme začali manipulovat s penězi vzniká "problém" jak je získat a když je máme, tak co vlastně s nimi. Není podle mě zcela pochopitelné, když se k penězům chováme tak, jakoby tady byly odjakživa a jakoby pro ně existovalo nějaké vysvětlitelné místo v dosavadní lidské evoluci. Vždy totiž půjde jen o prostředek k realizaci vlastních priorit nebo priorit někoho jiného.

Takže je pravděpodobně nezbytné aby se spolu vysokopříjmové a nízkopříjmové skupiny učily o něco lépe spolupracovat. S tímto přístupem je možné snížit nebo úplně zrušit daňové zatížení těch vysokopříjmových subjektů, které by onu poměrnou část investovali do nějakého druhu zábavy nebo jiného nevýdělečného typu projektu, který by zvyšoval zaměstnanost a aktivitu nízkopříjmových skupin.