Děti jsou budoucnost

Rodičovství je sofistikovaná součást lidského života. V principu jde o další realitu v realitě, kterou lidé prožívají, protože v ní figuruje paralelně se zaměstnáním, koníčky a dalšími činnostmi, jimž člověk věnuje svou pozornost.

Tato skutečnost se dá hodnotit jako mnohem důležitější než na první pohled vypadá, protože ačkoli je okamžitý efekt rodičovství prakticky neviditelný a zanedbatelný, jde z dlouhodobého hlediska o jedinou budoucnost, kterou naše společnost má, protože tak jako tak nakonec všichni zemřeme.

Základním problémem většiny rodin jsou však finance. Jak je známo, tak dítě není investice, která se vrací zpátky ve formě dalších peněz. Z toho důvodu společnost záležitosti ohledně dotování rodičovství tak citlivě řeší. Totiž v momentě, kdy dítě nenabízí okamžitou návratnost, každé je individuální a „jinak se povede“, nastává otázka na co se vlastně v tomto ohledu soustředit, co by měli rodiče splňovat aby produkovali pouze akceptovatelné typy osobností a chceme to vůbec?

Pokud vezmeme v úvahu jak málo toho o lidské psychologii stále víme, jak si nedokážeme poradit s „triviálními“ nemocemi typu alzheimer nebo autismus, je pravděpodobné, že nás od té „správné“ výchovy dělí ještě kus cesty. Tedy celá záležitost se nedá generalizovat na prosté konstatování, že všechno záleží na rodičích.

Nicméně dotační model pro ty nejmenší by i tak měl nějak fungovat. Pokud se na celou záležitost podíváme čistě z ekonomického hlediska, jaký typ rodiny bude nejpravděpodobněji přínosem pro společnost? Myslím si, že to bude zodpovědná rodina, která vykazuje stálé příjmy, a která nevyžaduje sociální asistenci státu. Další otázka zní, jaký přístup rodiny je z hlediska plánování pro dítě nejefektivnější? Jedná se o schopnost ušetřit peníze na (neznámé) budoucí výdaje. Ty možná nejlépe vystihují potenciál k finanční stabilitě a schopnosti dát dětem co potřebují.

Pokusím se nad těmito závěry zamyslet a vytvořit ideální model jak by měla postupovat například nízkopříjmová stabilní a zodpovědná rodina z hlediska financování vlastního dítěte. Záležitosti ve smyslu prokázání finanční stability a podmínek pro dítě, je jen technická záležitost. Zodpovědnost by se však měla dále dožadovat ve smyslu udržovaného spořícího fondu, na základě kterého by stát mohl po narození dítěte přispívat rodině určitou poměrnou část. Tedy pokud si dokáže udržet určité množství peněz „pod pokličkou“, může z tohoto balíku dostávat pravidelně určité procento. Pointa je v tom, že by v takovém případě mohl být příspěvek na dítě i mnohem vyšší než dnes, přičemž se s tím dá pracovat jakkoli, mohl by se časem utratit za studia aniž by rodina o příspěvek přišla nebo tak.

Tento systém myslím dopomůže k výchově dětí i rodičů, protože vytvoří podmínky, při nichž budou muset rodiče uvážlivě přemýšlet za co utrácí. Pokud by se naučili chovat takto zodpovědně ke svým penězům, byl by už jen krůček k tomu aby se podobně realizovali směrem ke svým dětem.