Zatím jsem stále přizpůsobivý. Jak dlouho ještě ?

Od narození se přizpůsobuji. Přizpůsobil jsem se hned prvním vdechnutím vzduchu do plic. Všechna první přizpůsobení byla hlavně fyzická, v dalším období jsem se přizpůsoboval i psychicky. Přizpůsoboval jsem své chování, své názory, svoji každodenní činnost. Vždy mi bylo od mládí vštěpováno, že přizpůsobení se je základem přežití.

Přizpůsoboval jsem se ve škole, v kolektivu ostatních přizpůsobených vrstevníků i ve společnosti všech přizpůsobených generací, které kolem mne žily. Pak jsem byl donucen strávit dva roky při výkonu nejčestnější občanské povinnosti, vojenské základní služby. Zde dosáhla má přizpůsobivost vrcholu.  

Hned po mém návratu z dvouleté dovolené jsem zažil šok nepřizpůsobivosti. Nikdo najednou nechtěl být přizpůsobivý. Nadšení z možnosti přestat se přizpůsobovat bylo nesmírné. A jako na potvoru dost krátké. Pro žádný politický režim je nepřizpůsobivost ohrožením. Ale pro mne vyvstává jedna dosti elementární otázka.

Lze se vůbec přizpůsobit svobodě ? Co když musí být člověk nepřizpůsobivý, aby byl doopravdy svobodný ? Toť otázka !

Po skoro pětadvaceti letech "svobody" mohu bez rozmýšlení říci, že se stále přizpůsobuji. Přizpůsobuji se nepsanému i psanému standardu života. Všeobecně přijímaná propaganda mě bez ustání přesvědčuje, že "tak to musi byt, hlavne kazeň musi byt, to je to hlavni". Mým problémem nicméně je to, že si myslím, že tím utrpěla moje svoboda. Dokonce si stále více a více uvědomuji, že tu pravou základní svobodu jsem díky přizpůsobování snad nikdy neměl. Snad jen těch pár dní tenkrát před lety...

Chtěl bych být nepřizpůsobivý. Nepřizpůsobovat se všem obecně přijímaným samozřejmostem. Ale je to nemožné. Význam slova nepřizpůsobivost byl totiž již společností zdiskreditován.

Kdo, který občan, je vlastně dnes pro společnost nepřizpůsobivý ? Navzdory všem proklamacím je to hlavně ten, kdo se přizpůsobil až moc dobře. Kdo dokáže ze své "nepřizpůsobivosti" vytěžit maximum. Ale i zde je nutné rozdělovat na minimálně dvě skupiny. Úmyslně nepřizpůsobivé a ty, kteří nepřizpůsobivými být nechtěli. Tak bychom se my, přizpůsobiví, na ně měli dívat. A podle toho jednat.

Navzdory zprofanování tohoto označení bych se chtěl ještě jednou v životě stát znovu nepřizpůsobivým. Být na svoji nepřizpůsobivost hrdý.

A těm, co mě přesvědčují o nutnosti přizpůsobení, třeba znovu zacinkat klíči....