Začleňovat se prostě bude, i kdyby to mělo všechny zničit

Nedávno jsem na internetu narazil na statistická čísla, která odrážejí současný vývoj v Evropské Unii. 7% světového obyvatelstva vytváří 25% světového HDP a vydává 50% všech financí, které jsou na celém světě určeny na sociální dávky. Nevím, na kolik jsou tato procenta správná, již delší dobu tento článek nemohu zpětně najít. Nicméně i tak mne nutí k zamyšlení, zda je dosahováno vůbec nějakých očekávaných výsledků.

Minulý týden vyšel v německém Spiegelu článek s názvem "EU nemůže Rómům pomoci. Probírá tisíciletou historii rómského etnika žijícího na evropském kontinentu. A v závěru konstatuje, že za celé toto období se nepodařilo ve vztazích mezi majoritami v jednotlivých evropských státech a rómskou minoritou změnit nic podstatného. Ani na straně jedné, ani na té druhé.

Dnes se i do České republiky dostala informace o pětidílném seriálu britské televizní stanice Chanel 4, který pojednává o životě v tzv. Benefity street. Jedná se o pořad o obyvatelích ulice v chudinské čtvrti, kde všichni žijí ze sociálních dávek.

Seriál vzbudil v Anglii takové reakce, že dokonce až 30.000 lidí požaduje stažení tohoto pořadu z vysílání, protože prý tento pořad podporuje rasizmus a nesnášenlivost. Nebo je spíše tedy lepší problém nevidět. Když není vidět, neexistuje...

Když si k těmto informacím přidám tvrdé zásahy francouzských úřadů proti rómským přistěhovalcům, bourání nelegálně vystavěných osad bagry a zároveň si přečtu článek ze Slovenska, kde politici přemýšlejí o tom, zda županovi Kotlebovi při setkání mají podat ruku nebo nepodat, stále více přemýšlím o smyslu dnešního "zodpovědného" začleňování. A o jeho smyslu vůbec.

Jestli vůbec ti, co se mají začlenit, se vůbec začlenit chtějí. A zda vůbec kdy v minulosti chtěli. Zda po celou dobu našeho spolužití nebyl jejich způsob života jimi samotnými chtěný a preferovaný.

Zeptali se vůbec eurokomisaři, kteří přes tyto všechny zkušenosti nejsou ochotni ze svých postojů slevit, těch, které mají jednotlivé státy začleňovat, zda to vůbec chtějí?

Já vím, touto úvahou nenabízím žádné řešení do budoucna. Zabývám se pouze smyslem dnešního snažení politiků o "klid a mír" v Evropě.

Zda ta snaha není spíše kontraproduktivní. Zda nepřinese spíše více zla a chudoby, než kdyby byl nechán věcem "volný průběh", a naopak by se více "pomáhalo a chránilo".

Jenže k takovému poznání je potřeba síly. A ne jen zbabělosti a slabosti.

Možná, že by potom i definice slova rasizmus získala ten správný význam.