Za práci méně peněz než za nepráci? Velmi moderní výchova Rómů!

Různými způsoby lze vytvářet opovržení nad nepřizpůsobivými. Například vyjadřováním zklamání nad jejich neochotou začleňování se do většinové společnosti. Stále více a více mě napadá myšlenka, že se jedná vyloženě o účelové jednání. Postrádá totiž jakoukoliv logiku. Logiku záměru, pro který jsou vynakládány nemalé prostředky.

Stát a jeho aparát podle mne dělá vše pro to, aby si udržel svoji "nepostradatelnost". Co kdyby někdo přišel na to, že činnost úředníků, potažmo různých neziskových organizací, je přínosem hlavně pro ty, kdo si ji vymýšlejí.

Systém sociálních dávek není výnosný pro ty, kteří ho využívají a z velké míry i zneužívají, on je především výnosný pro ty, kteří ho provozují. A přiživují se na něm.

A to jsou státní sociální úředníci a neziskové organizace, které se tímto problémem "zabývají".

Také bych nechtěl přijít o stamiliony, které jsou ročně vynakládány na provoz tohoto systému.

Zářným příkladem je program Sociální inkluze v Ostravě. Z šesti tisíc ostravských nepřizpůsobivých bylo vybráno třináct rodin. Těm byly nabídnuty nebo i předány byty. A nabídnuta práce v těžkém strojírenství, ve stavebnictví a v sociálních službách. Za třináct až šestnáct tisíc hrubého.

Zdá se vše v pořádku. Za ty peníze pracuje v republice, nejen v Ostravě, valná většina obyvatelstva. A žijí ve svých bytech a rodinných domcích.

Jenže i takováto bohulibá začleňovací činnost má své úskalí. Ti nepřizpůsobiví byli totiž během svého života někde na ubytovně zvyklí na mnohem větší sociální dávky, z nichž jim byl zaplacen nájem a spotřeba energií, byli zvyklí na zdarma dopravu po městě a hlavně, měli spoustu volného času na své radovánky a na "černou práci".

To už jim nikdo nevysvětlil, že budou muset platit nájem, energie, tramvajenky, že nebudou dostávat poukázky na potraviny, že budou muset platit všemožné poplatky ze psů, z nemovitostí, z odpadů a další a další? Co jim tedy ti sociální pracovníci a nadační specialisté proboha tvrdili?

Neřekli jim, že ještě budou vstávat pět dní v týdnu v pět ráno a osm hodin tvrdě hákovat...?

Ne, na toto je neziskovky při tom začleňování určitě neupozornily. Ani nikdo jiný. A také proč? Přišli by hlavně oni všichni o své sociální jistoty....

Přitom by stačil jeden normální psycholog. Který by všem těm začleňovačům vysvětlil, že každý člověk se snaží jen tehdy, když má před sebou vizi, že se bude mít lépe.

Což ti Vyvolení, co byli tak slavnostně vybráni do Sociální inkluze, zjistili, až když jim oznámili výši mzdy, se kterou budou muset každý měsíc vyjít.

A tak je po inkluzi, vybraní jedinci se raději stěhují zpět na ubytovnu. A nejlépe na druhý konec republiky.

Organizátoři si nyní stěžují na nevděk. A lidé jsou spravedlivě rozhořčeni. Nad nevděčným chováním těch pár šťastných nepřizpůsobivých. Nadávají a podivují se.

Ale kdo z nás by nebyl stejný?

Opustili byste lépe placené zaměstnání a šli do horšího? Když by Vám nehrozilo, že o to současné přijdete? Nebo byste nezůstali evidováni na pracáku, když by podpora v nezaměstnanosti byla vyšší než možná práce?

V systému "spravedlivé" podpory v nouzi bude muset dojít k radikálnímu řezu. Aby nedocházelo k situacím, kdy "odborníci" typu pana Drábka donutí mladou dívku, která dva roky pobírala sirotčí a invalidní důchod souběžně, aby je státu vracela pod hrozbou exekuce. Aby se na ni lidé s dobrým srdcem skládali, když ještě před narozením jí zemřel otec a v dětství jí kvůli rakovině amputovali nohu... A zároveň nebylo normální, aby bylo pobíráno jednou osobou několik sociálních dávek najednou a ještě nějaký ten důchod k tomu...

Systém je špatný. Lidé se mu přizpůsobují. A my tomu říkáme nepřizpůsobivost....

Ozdravit tento systém bude nutné od příčiny. Ne od důsledku. Sociální pracovníci a začleňovací neziskovky budou muset být placeny od výkonu. V závislosti na dosažených výsledcích jejich snažení.

A ti, kteří tu nabídku práce dostanou, budou muset moc dobře vědět, že v případě odmítnutí přijdou o ty dávky, na které jsou zvyklí.

To mějmě hlavně na paměti, až se budeme pohoršovat nad "nevděčným" chováním. Těch, kteří tak rádi demonstrují "chtivost po práci", ale přitom už ze svých zkušeností moc dobře vědí, že dnes jim je bez práce lépe. 

Nesmí jim být bez práce lépe. Vysvětlit jim to, hlavně prakticky, je jediná cesta.