Chtěl bych tuto informaci sdělit své kamarádce Míle Kajínkové. Aby nevěšela hlavu a nevzdávala se. Občas se totiž stává, že pravda najevo prostě vyjde. A Ty, Mílo, budeš mít bráchu jednou doma. Určitě. Já tomu věřím.
Poznali jsme se při sjíždění Berounky před deseti lety. Když jsem se hned první den u Plzně poněkolikáté se svým kajakem otočil v proudu řeky a mé brýle hrozily, že mě opustí, věnovala mi Míla šňůrku na jejich uchycení. A pak mi po celou dobu, kterou jsme na Berounce strávili, vyprávěla o svém bráchovi.
Míla si je jistá, že její bratr Jiří vrahem není. Že dostal doživotí za dvojnásobnou vraždu, kterou neprovedl. Ví, že Kajínek je nevinný. A i po dvaceti letech doufá, že se jednou pravda prokáže.
Někdy trvá ale velmi dlouho, než se pravda ukáže.
V Japonsku, Mílo, letos propustili z cely smrti bývalého boxera Iwaa Hakamadu. Seděl v ní celých 46 let!
Iwao se každý den po 46 let probouzel s tím, že si pro něj jdou a skončí na popravišti. Odsouzen byl k trestu smrti za čtyřnásobnou vraždu v roce 1968. Byl odsouzen za vyvraždění rodiny svého nadřízeného ve firmě, kde jako dvaatřicetiletý tenkrát pracoval.
Jako důkaz stačily soudu zakrvácené šaty, které byly nalezeny ve firmě až rok po vraždě. A nikomu nevadilo, že ty šaty byly o několik čísel menší než byla konfekční velikost oblečení bývalého boxera Hakamady.
Po skoro padesát let za Hakamadovu nevinu bojovala jeho sestra, Hideko Hakamadová. Nakonec se zjistilo, že boxer ty šaty prostě obléknout nemohl. K tomu se přidaly další "drobné" důkazy. Například zamčené dveře, které podle obžaloby měly Iwaovi sloužit jako úniková cesta. Nebo třeba nůž, který byl příliš slabý a tenký, aby mohl sprovodit ze světa čtyři lidi.
V 78 letech tedy Hakamada letos opustil celu smrti a začal si "užívat" svobodného života.
Mílo, tento příběh je důkazem toho, že bojovat za objasnění pravdy se musí. Klidně po celý život.
Tvůj brácha Jiří tento měsíc "oslavuje" jubilejních dvacet let za katrem.....
Je mu třiapadesát let. On je "vězeň svědomí" divokých devadesátých let minulého století.
Hakamada a jeho sestra Ti ukazují, že spravedlnost si občas sundá ten šátek z očí.
Já vím, že Česká republika není Japonsko. Že u nás v české kotlině se chyba státního aparátu nepřiznává.
Ale musíme věřit. Třeba se jednou něco změní.... vždyť chybí už jenom dvacet šest let...
