U ministra pro lidská práva a u poslance Bendy, který jako první poukázal na absolutní nepoužitelnost dětí z dětských domovů, je vidět vzácná genová shoda. Oba dva totiž mají politiku zakořeněnou hluboko "v genech". Po generace. Bohužel, to je ale asi tak vše, co jim poskytuje potřebnou odbornost pro své vykonávané státní funkce....
U poslance Bendy, tam je to docela jednoduché. Po několikaletém náročném studiu práv na plzeňské fakultě dokáže fundovaně zařadit děti z dětských domovů mezi nevyléčitelně nemocné a tudíž pro adopci a nebo kvalitní život nepoužitelné.
Posledním, kdo takhle mluvil o dětech romské národnosti, byli s největší pravděpodobností Hitler, Mussolini nebo Himmler.
V italském filmu Život je krásný jedna učitelka základní školy vysvětlovala svým kolegům, kolik ušetří v Německu denně marek, když z domovů pro retardované a mentálně postižené udělají koncentrační tábory....
A zde se spojuje příběh těchto dvou politiků od narození, kterých se toto pojednání týká.
Zde by měl se vší silou zasáhnout ministr pro lidská práva Diensbier. Zažalovat mladého Bendu za podporu segregace, za nacistickou mluvu, za diskriminaci menšiny a podobně.
Ale to ne.
Mediálně nejukecanější ministr posledních dvaceti let bude raději vyzývat Okamuru z Úsvitu ke složení všech funkcí za názor, že cikánský tábor v letech u Písku nebyl koncentrační, ale pracovní.
Dokonce s ním kvůli tomu odmítá sedět i u jednoho jednacího stolu.
Bylo by tedy dobré panu Diensbierovi navrhnout, že by u toho stolu fakt nemusel sedět. Nejlépe už nikdy.
A k tomu by mohlo v brzké době dojít.
On totiž ministr pro lidská práva je v Čechách z důvodu multikulturní pravdy a lásky praktikované v celé společnosti tak nevytížen, že jeho hlavní činností bylo vytvoření nejkvalitnějšího zákona, který měl kdy opustit Poslaneckou sněmovnu.
Služebního zákona.
Bohužel zákon prý nebude vypadat podle přání lidskoprávního ministra. Kamarádi z koalice totiž ustoupili opozici a už tak nebazírují na funkci superúředníka a celého toho zbytečného ansámblu jménem generální úřad.
V tuto chvíli by se tito dva disidenští synové mohli vzít za ruce a odejít konečně dělat něco pořádného.
Vystudovaní jsou, tak by už konečně mohli přestat tenhle stát potápět a naopak svými odvedenými daněmi mu i pomoci.
Například by mohli v Teplicích jako aktivisté vyučovat Araby pořádku a toleranci k dodržování nočního klidu.
Věřím, že by ti, jejichž lidská práva jsou omezována i nepoužitelné děti v dětských domovech, tuto realitu velmi uvítali.
A možná, že by i dost voličů ocenilo skutečnost, že funkční stát se bez takovýhle politických nesmyslných řečí klidně obejde.
A že ten ůfunkční" stát vyjde i o něco levněji.
