Martine Putno, civilizace není připravena žít bez Mesiášů

Před chvílí jsem dočetl rozhovor novinářů serveru aktuálně.cz s novopečeným profesorem Martinem C. Putnou. Názory, uveřejněné zrovna o prvním svátku vánočním, mají pro mne velmi rozporuplný obsah. Nicméně mne donutily zapřemýšlet o jejich pravdivosti. A dospěl jsem k závěru, že se jedná o páně profesorův sen. O sen nádherné bezkonfliktní budoucnosti, o civilizaci, které vládnou bozi. Lidem zvolení představitelé, kteří nejsou lidmi. Ale bozi pravděpodobně neexistovali a neexistují.

To, že hned v úvodu politoval prezidenta Zemana a označil ho za bytost zapadlou ve zlu a hříchu, to mne moc nepřekvapilo. V tomto názoru s ním i souhlasím.

Můj názor je nicméně velmi odlišný od Putnova idealismu. Nesouhlasím ani s striktním rozdělením našeho teritória na liberální a demokratický Západ a autoritářský Východ. Ty oblasti se prolínají a jestli jsme zrovna v tomto stádiu, za krátký čas můžeme být klidně v jiném.

Lidská civilizace totiž není dnes vůbec v situaci, kdy je možné snít o ideální společnosti. Právě naopak. Stav vývoje lidstva tomu neodpovídá. Lidstvo totiž neumí vládnout samo sobě. Ku prospěchu všem.

Z tohoto důvodu lidé hledají, a vždy hledali, svého Mesiáše.

Našli ho v Kristovi. Našli ho v Alláhovi. Ti autoritativní ho vidí v Putinovi, v Zemanovi... Ti liberální vidí Mesiáše ve volné ruce trhu. Ve svobodě. V demokraticky zvolených představitelích.

Rozdíly mezi lidmi byly vždy. A vždy budou. Bez ohledu na jakýkoliv systém. Vždy budou davy, které musí poslouchat. A vždy budou jedinci, kteří je budou nutit poslouchat. Vždy budou existovat jedinci, kteří na svůj vrchol budou stoupat po ohnutých zádech ostatních. V demokracii, v autokracii, vždy a všude.

My ty Mesiáše můžeme pouze brzdit. Kontrolovat je a ukazovat na jejich prohřešky. Snažit se neustále eliminovat možnosti zneužívání moci. Demokracie musí umět toto zneužívání moci trestat. Tvrdě trestat. Jinak to není žádná demokracie.

Čím víc to budeme všichni dělat, tím větší je šance dosáhnout kvalitnějšího života. 

Pokud totiž současné Vyvolené necháme starat se pouze o osobní zájmy, výhody a priority, budou přicházet jiní Mesiášové. Ti, kteří budou využívat ke svému prospěchu naší nespokojenosti.

Ke spokojenosti si musíme pomoci sami. K té nám žádný Bůh nepomůže. Nepomůže ani ten, jehož narození se dnes slaví v křesťanském světě.

Má cenu si tedy k dnešnímu svátku přát něco jiného?