Mám konečně dovolenou ! A tak jsem navštívil hospodu.

Normálně jsem dopoledne v kanceláři. Ale tento týden se dovolenkuji. Fyzicky. Tedy užívám si volna celým vlastním tělem. Prý mám vypnout mozek, vygumovat vše, co moji psychiku ničí. Mám být nad věcí, když mě dají pivo pod míru, a vůbec si nemám všímat prkotin. Jako třeba že se stávám o dovolené štvanou zvěří. Prý mě nemá vadit, když chce někdo mé vydělané peníze získat. Za jakoukoliv cenu, ve jménu "tržního hospodářství". 

Vyrazil jsem do většího města. Jen tak. Je hezky, sluníčko svítí.

Jsem zvyklý brzy ráno vstávat. Dle "zvyklostí" jsem na náměstí okresního města ještě před devátou ranní. Procházím se a nasávám atmosféru.

Je 09.00. Otevírají se první dveře restauračních zařízení. Začíná být docela horko. Říkám si, že první ranní dovolenkové pivčo by vůbec nezaškodilo.

A tak si stoupnu do fronty před nostalgicky nádhernou restaurací u vlakového nádraží. Staleté stromy si svým listím šumí svoji historii. Napadá mě myšlenka, že zde vlastně nejsem sám. Určitě zde se mnou čekají na ranní orosený půllitr piva i duchové místních dějin.

"Hele, vole, celou noc jsem makal. Venku na káře mám tak tři metráky železa. Je tam i nějaká měď... Vem to a koukej makat i Ty. Tedy jestli chceš také pivo".

"Hele, vole, pět občanek mám. Nehodí se Ti ? Ber nebo neber.. Pivo a klobásu, co Ty na to ?"

Hospoda je v 09.05 k prasknutí plná. Servírka lítá a absolutně nestíhá.

Kam se hrabe bazar v Istanbulu. Desítky tváří nabízejí své noční úlovky. Další desítky za kus žvance kupují.

Mám dovolenou a trávím ji v Česku.....

Opravdu ?