Lze zavést spravedlivější systém než je parlamentní demokracie ?

Dnešním blogem končím svoji první etapu svého působení na zdejší idnes platformě. Za 125 dní jsem "vyprodukoval" 250 článků. Docela výkon, nemyslíte ? Něco se povedlo, něco moc ne. Témata byla různá, z valné většiny jsem chtěl získat, pro mě velmi cennou, zpětnou vazbu o rozmanitosti názorů a postojů lidí, kteří dnešní dobu prožívají se mnou zde, v naší kotlině české. Bylo to zajímavé a poučné zároveň, ale myslím, že je potřeba se nyní posunout o nějaký ten "level" dál. Přestat nadávat, závidět, pochlebovat, přemýšlet pouze o sobě. Začít přemýšlet o věcech, o kterých je možné si dnes myslet, že jsou z oblasti sci-fi. Už jenom proto, že se nám zdají nereálné, nedosažitelné. Ale je to omyl. Dokázat lze úplně vše. Na co si pomyslíme. Stačí chtít.

Na úvod bych chtěl říci, že nejsem členem ani sympatizantem žádné politické strany, žádného zájmového a lobistického sdružení, že nejsem členem žádné církve či jiné náboženské společnosti. Že to jsem pouze já. A mé myšlenky.

Před nedávnem jeden z kolegů blogerů zde napsal krásný článek s názvem "Parlamentní demokracie není dokonalá, ale nikdo ještě nic lepšího nevymyslel".

Tato věta mi utkvěla v paměti díky své absolutní pravdivosti. Skrývá v sobě veškerý dosavadní vývoj nás, lidstva. Skrývá historickou snahu člověka o lepší budoucnost, o lepší vlastní já. Skrývá nekonečné hledání a poznání sama sebe. Neustálý vývoj a postup směrem vpřed.

Jako lidstvo jsme prošli v kontextu vývoje ostatních živých na této planetě neskutečně rychlým vývojem. Těch pár tisíc let, které patří lidem, je proti miliardám let existence Země skoro absolutní nic. A přece navždy tuto planetu lidé nevratně změnili. K obrazu svému. Ale opravdu ?

Lidstvo si vyzkoušelo mnoho různých životních a politických systémů. Nikdy ale nevynalezlo systém spravedlivý. Tedy vlastně svobodný. Ale vždy hledalo dál. A hledat určitě stále bude.

Hledám i já. Bude mi padesát, hledání je asi můj celoživotní úděl. Nechci, ani nemohu, se smířit s nedokonalostí. Myslím si, že člověk má na víc.

Můj děda mi již jako malému klukovi říkal, že bez neustálého "znovuobjevování" minulosti lidstva a snažení se o možné pochopení, neporozumím ničemu. Nepochopím nic. Natož sebe.

Než jsem mohl začít za minulostí cestovat, přečetl jsem stovky knih. Historie lidstva se stala mým celoživotním koníčkem. Po celé dětství a dospívání jsem si představoval, že jednou, až budu velký, všechna ta místa, kde se dějiny tvořily a probíhaly, navštívím.

A daří se. Přes dvacet let navštěvuji místa světových dějin. A hledám kameny. 

Ano, kámen totiž hraje v mém životě obrovskou úlohu. Já si totiž všude, kam dorazím, musím na nějaký ten kámen sednout. Sedět, rozhlížet se a nechat do sebe vstřebávat dějiny. Historii místa.

Někdy mám pocit, že tou zadní částí mého těla se do mně dostávají informace. Asi směšné. Ale účinné. Dokáži sedět dlouhé chvíle na kameni. Na kameni, který již někdo dávno přede mnou držel ve svých rukou. Opracovával ho, používal. Žil vedle něj. Seděl na něm. A vložil do něj kus svého já.

Od této chvíle každý den v 11.00 a 18.00 bych chtěl vložit příspěvek do kapitoly "Hledám kámen k posezení". Pokud někdy vynechám čas, další zůstanou zachovány.

Pojďte tedy se mnou do světa. Do dob minulých. Navštívíme desítky, ne li stovky míst, kde se nachází kameny, na které je možné si sednout. A přemýšlet. O životě. Už o tom současném. A i budoucím.

Možná, že i Vám pak bude, stejně jako mně, ta dnešní doba, připadat tak trochu... nezralá.

Takhle nějak si mě můžete představit sedícího na kameni..... a přemýšlejícího... (muzeum anatolských civilizací Ankara) - upravené foto

<

a nebo takhle..... (Britské muzeum Londýn) - upravené foto