Tedy když jsem se poprvé dozvěděl jména kandidátů tradičních stran ve volbách do europarlamentu, říkal jsem si, že je opravdu Brusel tak trochu brán jako odkladiště ne moc potřebných politiků. Prostě stranických činitelů, které je potřeba odměnit, ale zase aby nebyli voličům tak často na očích.
Takhle dokázala ČSSD na pěkných pár let schovat například bývalého premiéra Špidlu. Nebo pana Roučka, u kterého byla odborností pouze emigrace do Vídně. O odborářích a komunistech ani nemluvě.
Ale proč se na kandidátky "netradičních" stran a hnutí dostávají i takové osobnosti našeho politického života, jakým je například již dávno v minulosti "ubitý student" Zifčák alias Šmíd, to je mi velkou záhadou.
Sice docela chápu, že se svojí hrdinskou "smrtí" zasloužil o tenhle stát a o naši dnešní demokracii především, ale přecejen mi to připadá trochu přitažené za vlasy.
Co by asi tak v tom Bruselu dělal? Kromě pobírání milionové měsíční mzdy?
Dalším superkandidátem je bývalý vzpěrač Zaremba. Jeho spotřeba různých podpůrných prostředků ve větším množství nežli obvyklém se na něm podepsala do takové míry, že se z toho nevzpamatoval pořádně dodnes.
Pak tam máme ke zvolení Kavanova mladého cestovatele Kohouta, několik sportovců a herců a na závěr takové celebrity jakými jsou bezesporu stranický skokan Dryml či Paroubkova pomocnice při shazování Topolánkovy vlády Zubová.
Pořádný kus sebereflexe prokazuje i "likvidátor" kladenských železáren. Na jeho nevěstince se slevou pro zaměstnance nemohu zapomenout ani po dvaceti letech..
Konkurence je tedy veliká. Kvalitních adeptů spousty.
Jestli je stejná praxe ve všech státech unie, tak to musí být tedy v Bruselu opravdu dost veselo...
