Království Kommagéné 09 - historie, která ohromuje

Další, pro mne velmi důležitý bod mého putování leží ve výšce 2.150 metrů nad mořem v předhůří pohoří Taurus. Jmenuje se NemrutDagi. Za svým jmenovcem, sopkou NemrutDagi u vanského jezera, zaostává o osm set výškových metrů. Ale to je všechno. Jinak jsou tyto dva vrcholky úplně odlišné. Sopka láká svou vegetací, faunou, úchvatnými přírodními scenériemi. Druhý NemrutDagi má lidskou historii. A to vpravdě až k neuvěření zajímavou.

Před dva tisíce a jedno sto lety zde vzkvétalo království Kommagene. Nemělo dlouhého trvání, kolem stopadesáti let. Ale i tak dokázali místní v té době vytvořit neskutečnou stavbu, která přetrvává dodnes. Stejně tak přetrvává i její tajemství.

Skoro dva tisíce let nikdo, kromě místních, o monumentu na vrcholku hory NemrutDagi nic nevěděl. Až roku 1880 zde provádí svá měření německý inženýr Karl Sester. Místní obyvatelé ho zavedou až na vrcholek hory a ukazují mu pozůstatky dávno zapomenutého království. Karl Sester nelení a po návratu do rodného Německa ( vlastně v té době Pruska) přesvědčí berlínskou Akademii o potřebě financování výzkumné expedice. Historie kommagenského království se pomalu vynořuje ze zapomenutí. A to s veškerou pompou !

Ve své době asi neměla žádná jiná civilizace na světě větší problémy ve své rozpínavosti, jakože říše Římská s malinkým královstvím Commagene, ležícím uprostřed Malé Asie.

Římané byl národ panovačný a výbojný, svá válečná tažení směřoval postupně na všechny čtyři světové strany.

Pro nás je nejdůležitejší časový úsek posledního století před naším letopočtem, kdy se Římané snažili Malou Asií proniknout co nejvíce na východ, do Asie.

V cestě jim stáli králové Pontu. Pontská říše tvořila v té době nárazník mezi východními Parthy a západními Římany. Z písemných záznamů římských dějepisců té doby vyčnívá nejznámější jméno pontských králů - Mithridatés.

Mithridatés VI. Pontský, zvaný Eupator Dionýsos, žil a vládl v letech 132 - 63 př.n.l. A celý svůj život zasvětil válkám s Římany.

88 - 84 př.n.l., 83 - 81 př.n.l., 74 - 63 př.n.l., tři vleklé, dlouhotrvající pontské války. Nakonec musel do válek zasáhnout jeden z nejslavnějších římských vojevůdců, Pompeius, a definitivně srazit vládce Pontské říše na kolena. Traduje se ale, že Mithridatés nakonec spáchal sebevraždu, aby unikl potupě.

Pontské království mizí z dějin a nastupuje království Commagenské. Vládcem se stává syn Mithridata, král Antiochos I.

Commagena se posunuje na jih od pobřeží Černého moře. Jistotu poklidného života dává obyvatelstvu pohoří Taurus. Úzká údolí, rozeklané štíty hor a po většinu roku nepřístupná náhorní plošina, dávají commagenskému lidu velkou šanci na přežití.

Antiochos I. se pro svůj národ v emigraci stává polobohem. A v jeho hlavě se rodí plán. Proč se nestat bohem rovnou, a celým ?

Není problém pro Antiocha I. vyhlásit se pro svůj lid bohem. Zachránil je přece přede všemi, před Parthy, před Ponty, a co hlavně, před Římany. Co na tom, že je odvedl do nehostinné, horské krajiny. Vždyť jim zachránil holé životy !

Takže, když vyhlásí svůj úmysl, nechat si vytvořit na nejvyšším vrcholku krajiny své vlastní mauzoleum, všichni nadšeně souhlasí. S nebývalou iniciativou započnou se stavbou, oslavující jeho nesmrtelnost, " s jeho vlastní hrobkou". Na vrchol hory navrší více než padesátimetrový umělý jehlan z kamení. Někde uvnitř je pohřební komora.

Asi. Pravděpodobně..... Ještě nebyla objevena.

Jakýkoliv zásah do této stavby i dnes hrozí zřícením.

Když Antiochos I. v roce 38 př.n.l. zemřel, zmizel beze stopy. Svým způsobem si zajistil svoji nesmrtelnost.

Za svého života tvrdil, že jeho matka pochází z rodné větve Alexandra Velikého, jeho otec prý byl z rodu perského krále Dareia.

Kdo může dnes jeho tvrzení rozporovat ?

A tak dnes můžeme obdivovat jediné. Pod vrcholkem hory jsou dvě chrámové terasy, kterým dominují obrovské sochy bohů. Jedná se o bohy řecké, římské, perské i místní anatolské. Mezi těmito sochami bohů nalezneme i vlastní sochu Antiocha I.

Čas a zemětřesení vykonaly své. Sochy se zhroutily, na zemi leží jejich hlavy, těla jsou rozeseta po terasách. Svůj díl zkázy přidal i islám, který zakazuje vypodobnění lidského obličeje. Sochám proto chybí nosy, oči. Přesto ale jsou bezesporu lidské.

Král Antiochos I. učinil za své vlády nebývalý, a zatím nikým do té doby nepopsaný, první pokus o propojení náboženství. Překvapivě zde na jednom místě vidíme, jak se řecký Zeus "baví" s zoroastrickým" Ahura Mazdou, bájný Herkules se potkává s bohem Mithrou.

Na přelomu letopočtu byl tehdy známý svět velmi malý.

Je možné si tedy položit otázku. Co měl společného commagenskýAntiochus I. s egyptskou královnou Kleopatrou VII. ? Odpověď je jednoduchá, společného "přítele" Marka Antonia......