Kambodža - Kapitola 10. Jezero Tonlé Sap - část druhá

Poslední zatáčka a přímo přede mnou se rozprostírá nekonečná světle hnědá plocha Velkého jezera. Je květen, v tuto dobu je jezero rozlohou nejmenší z celého roku. Hloubka je pouze kolem jednoho metru, však také šroub našeho člunu má často problémy. Pokud lodivod netrefí přesně největší hloubku nebo musí sjet s trasy při vyhýbání se lodi v protisměru, začnou za zádí létat nad hladinu gejzíry bahna ze dna. Několikráte je nutné zastavit a šroub očistit. Na tomto jezeře, jako jediném na světě, dochází každoročně k unikátnímu přírodnímu jevu. Tonlé Sap nemá žádný přítok, ale na jihu z něj vytéká sto kilometrů dlouhá stejnojmenná řeka, která se v hlavním městě Phnom-penhu vlévá do Mekongu. Mekong je největší řeka jihovýchodní Asie, jeho vody mají ohromnou sílu.

Od prosince do května, tedy v době sucha, teče voda z jezera řekou do Mekongu. Jezero se zmenšuje, v době mé návštěvy je jeho rozloha kolem 3000 km čtverečních. Ale v období dešťů, v červnu až listopadu je tomu přesně naopak. Z džunglí Laosu a severní Kambodži se valí Mekongem ohromné masy vody. A tak se stane, že Mekong místo, aby vodu z přítoků přijímal, ji naopak vytlačuje. Tok řeky Tonlé Sap se tedy obrátí a řeka proudí do jezera. A to se neskutečně zvětšuje, až na neuvěřitelných 16.000 km čtverečních !

Jen pro představu, maďarský Balaton má rozlohu kolem 600 km2. Tonlé Sap v období sucha je tedy velké jako pět Balatonů. Ale v listopadu může směle konkurovat největšímu evropskému jezeru, Ladožskému jezeru v Rusku s rozlohou 17.700 km2.

Tento neskutečný přírodní úkaz přináší místním obyvatelům hojnost potravy. Do jezera se dostává ohromné množství ryb, bylo napočítáno až 200 sladkovodních druhů. Dokonce zde žijí až osm metrů dlouzí obří sumci !

V období největší rozlohy hloubka jezera dosahuje i více než deset metrů. Pod vodou jsou rozlehlé plochy země, včetně pralesa.

Pro zajímavost mi průvodce vypráví, že ryby kladou jikry i do korun stromů, a když voda opadává, je možné jikry sbírat ze stromů a konzumovat. Takže, když někdo řekne, "sklidil jsem kaviár ze stromu", není nutné, aby to byl pomatený blázen.

Po odtečení vody z jezera jsou ihned všechny pozáplavové oblasti proměněny v dobře prohnojená rýžová pole. Sklizeň je obdivuhodná.

Naše loď doráží k první vesnici místních obyvatel s názvem Chong Khneas. Veškerý život je uzpůsoben výše popsaným přírodním podmínkám. Útulné domky, i chatrče těch úplně nejchudších, jsou postaveny na plovoucích základech, spojené mezi sebou lany a dřevěnnými tyčemi. Celá vesnice tedy stoupá a klesá v těsné symbioze s vodami jezera. Uprostřed vesnice se nachází jako v každé vesnici na světě náves, obchod, škola, kostel. Zde se vesničané v době volna scházejí a vypráví si, zpívají, sledují společně televizi, napájenou autobaterií.

Ti bohatší mají své generátory a své televize, své světlo. Ale ti jsou ve velké menšině.

Na okraji vesnice pluje benzinová (spíše naftová) pumpa, nechybí ani vesnická plující "dobíječka" autobaterií.

Po asi půlhodinové plavbě vystupuji "na návsi". Je zde čisto, prkenná podlaha je vydrhnutá a čistá jak na pirátské lodi. V jednom rohu je restaurace se vším, co zdejší lidé dokáží ulovit nebo vypěstovat. Uprostřed návsi, místo u nás obvyklé kašny, se nachází v "podpalubí" odchov krokodýlů. Siamský to asi nebude, ten je dost silně chráněný a je jich v jihovýchodní Asii již hodně málo. I když..... co já vím. Ale hned vedle v obchodě, vedle různých vrší, klecí sloužících k lovu ryb, různých pěstitelských pomocníků, visí i dvě celé krokodýlí kůže. I ty jsou na prodej. Na cenu se raději neptám, ale když si představím, kolik může být z jedné kůže kabelek nebo bot...

Dozvídám se, že vesnice je striktně rozdělena dle národností, kambodžská čtvrť a část vietnamská. Vietnamci se sem stěhují za svými známými s očekáváním lepší obživy.

Já je podle tváře samozřejmě nerozpoznám, nicméně podle chování ano. Kambodžané jsou milí, usměvaví, mávají mi, zdravíme se úklonou. Vietnamci projíždějí kolem mé loďky s malými dětmi, nezřídka ověšenýma různými druhy velkých hadů a nepokrytě žebrají o dolary. Můj průvodce, Kambodžan, mě od milodarů odrazuje. "Dáš jeden a za pět minut jich kolem nás bude padesát. Co budeš dělat potom ?" Poslouchám ho.

Plavba pokračuje do osady Phnom Krom. Proplouváme plovoucím pralesem. Stromy jsou obsypány obrovským množstvím ptáků. Hnízdí zde stovky nejrůznějších druhů, pelikáni, kormoráni, volavky, rodiny zde zakládají i vzácní marabu indičtí, obrovští ptáci s rozpětím křídel až dva a půl metru. Rybí potravy tu mají, stejně jako lidé, dost a dost. Dozvídám se, že jezero Tonlé Sap bylo vyhlášeno již roku 1997 za chráněnou biosféru Unesca, tzv. Bird Sanctuary and Biosphere of Prek Toal. V plovoucím domě zde sídlí i ředitelství rezervace. O rezervaci se stará velké množství místních obyvatel, ptáky v hnízdech je možné sledovat z různých dřevěnných mol, lávek a stanovišť. To vše ze vzdálenosti okolo 400 metrů, aby nedocházelo k rušení ptactva.

Slunce pomalu zapadá a má celodenní projížďka neúprosně končí.

Rád bych se sem ještě někdy vrátil, prožít zde ještě pár dnů a zopakovat si zážitky z tohoto krásného koutu světa, to stojí za tu dlouhou cestu z Evropy sem. A já věřím, že kouzlo zdejší krajiny zůstane zachováno co nejdéle.