Jak jsem vyráběl mošt z Actinidie arguta,aneb chybami se člověk učí

Lidi, já se prostě musím podělit. Jsem človíček spořivý, prorodinný. Tak jsem se rozhodl, že rodině poskytnu v pozdním říjnu nějaké ty vitamíny. Bacily jsou všude kolem nás, o zdraví je potřeba se starat. Však i prezident Zeman nabádá k zdravému životnímu stylu všude, kde se objeví.

Na zahradě mi pár let porůstá pergolu nádherná liána. Takové malé kiwi. Actinidia arguta.

Letos se úplně zbláznilo. Úroda, za jakou by se nemusel stydět ani Agrofert. Obrovská úroda bez hnojiv, bez chemikálií.

Už měsíc to kiwi jíme každý den. A na keři ne a ne ubýt. Trápí mě tedy již několik dní klasická otázka. Co s ním ?

Buchty, různé bublaniny, koláče, ty už mi lezou ven i ušima, pálenku mi manželka z bezpečnostních důvodů zakázala. Prý stačí, že vlastním sedm dioptrií, nemusím prý mít deset a více...

Tak jsem vymyslel mošt! Zahrádkáři mají moštárnu sto metrů od místa, kde bydlím, prostě ideální stav.

Čtvrtek i pátek jsme tedy po návratu ze zaměstnání česali a česali. I ve tmě, halogen svítil. Přes padesát kilogramů jsme sklidili!

Konečně přišlo dnešní vytoužené sobotní ráno. Už v šest hodin jsem vstával, naložil úrodu, plnou RVHP plastovými lahvemi naplnil a vyrazil směr moštárna.

První jsem nebyl. Jablkářů tu už pár stálo. Každý plný zvědavosti, cože to chci moštovat, ochutnávali. Chválou nešetřili. Má pýcha byla v oblacích.

Kdo by ale neznal přísloví "pýcha předchází pádu".

Kolem osmé na mne došla řada.

Bobule kiwi jsme namleli a hezky zabalili do textílií a vsunuli do lisu. 50 kilogramů ovocného materiálu.

Lis sjíždí a tlačí. A tlačí. A tlačí....

Z celé úrody vyteklo hadicí necelých 1,5 litru "moštu".

No, zkrátím to. 

Přes dvě hodiny jsme uklízeli. Všichni zúčastnění lepili tak, že kdyby v říjnu létaly vosy, přibylo by na pohotovosti pár pěkně ožihadlovaných členů Svazu zahrádkářů.

Zelená hmota blíže neurčitelné konzistence nešla z textílií vyklepat, neodtékala, mezi prsty proklouzávala. Po dlaždicích se celou moštárnou rozšiřovala vrstva zželeného, po kiwi vonícího, mazlavého "mýdla". Lis na výrobu moštu byl pro dnešek vyřazen z provozu. Brčálová hmota byla prostě všude.

Už mě propustili domů. S tím, že na ceduli před moštárnu napsali "Kiwi nezpracováváme. A od Fojtíka už vůbec ne".

Zahrádkáři jsou neziskovka. S pocitem studu jsem jim po úklidu strčil do kapsy skoro korupčních 200,- Kč českých.

Plastové lahve jsem odvezl ke kontejneru na plasty, chudší o 200,- Kč a o 50 kg exotické úrody jsem domů dorazil před obědem.

V ruce jednu jeden a půllitrovou lahev s lahodným zeleným mokem. Tím nejdražším moštem, džusem, tisíciprocentním koncentrátem, či co to vlastně je, jaký jsem kdy v životě hodně pomalinku a rozkošnicky upíjel.

Ale má žena je prostě ta nej. Místo, aby mi vyčetla, že tu dva dny po večerech dřela při sklizni, a teď že musí vyprat mé kompletně zalepené ranní oblečení, tak se už hodinu směje.

Já píši tenhle článek a ona se pořád směje....... přeji všem hezkou sobotu.