Jak je to vlastně s tou naší spotřebou ?

Můj děda vždycky, když se mi povedlo jako malému klukovi něco rozbít, říkával : "Že se nestydíš, dávej si pozor, víš kolik času, práce, a vůbec energie ta věc stála ? Se vším se musí šetřit !" No, a já se styděl a pro příště si dával větší pozor. Vždyť je to logické, šetřit čas, práci a energie se musí.....

Určitě jste si všimli, že v úvodníku jsem záměrně vynechal šetření penězi. Asi je to proto, že si myslím, že  smysluplnost našeho životního konání v penězích vůbec není.

Nejsem úplný snílek a mimoň, jak se říká, je mi jasné, že peníze jsou pro normální (normalizovaný) osobní život potřeba. Musím doma svítit, musím mít v zimě teplo, v letě se potřebuji ochladit, musím jíst a pít, musím jezdit do zaměstnání, musím vychovat alespoň trochu slušně a zodpovědně své děti. Je toho dost, co vlastně v životě musím. Ale určitě nemusím poslouchat žvásty těch chytřejších než jsem já, že málo spotřebovávám. Že musím víc, protože jinak bude krize. Že si musím každých pět let koupit nové auto, každý rok nový mobil a tablet, každé dva roky novou televizi, pračku nebo ledničku. Že musím každý rok platit více a více za energie (které mimochodem opravdu k základnímu důstojnému způsobu života potřebuji). Že musím kupovat potraviny ve stále menším a menším balení a plýtvat tak se stále dražším a dražším obalovým materiálem.

A pokud to nebudu dělat, mám před sebou temnou budoucnost. Přijdu o práci, protože, když se nebude plýtvat, ale šetřit, tak můj zaměstnavatel nebude mít plánované zisky, jeho akcie na burze budou klesat, firma začne prodělávat a bude propouštět. Protože to udělá většina firem, nebudu mít šanci najít si práci novou. I když se budu snažit sebevíc. Na pár měsíců zkusím požádat stát o podporu s představou, že když jsem skoro třicet let platil státu, že by mohl on pomoci trochu mně.

No, nepomůže, to vím také, nejsem blbej...

Ale je přece demokracie, mohu si vybrat, co chci dělat, jak žít. Zapomenout na dědu a jeho pochybné mentorování, připojit vozík za auto a každou sobotu se s nepotřebnými věcmi s domácnosti otočit do sběrného dvora. Vše funkční rozdat potřebným (nebo nechat jen tak stát před domem..). No a pak nakupovat, nakupovat. Vzít si půjčky a stále nakupovat. Stále dokola, celý život. Nebo mohu dělat pravý opak. Děda byl vždycky můj vzor. Budu vše pro život nezbytně nutné používat co nejdéle, šetrně se o své věci starat. Spořit energie, co to nejvíc jde. A budu doufat, že to tak ale nedělají všichni.....

Protože v tom případě bude v dnešním systému života "rozvinuté společnosti" všechno v p.....

Dědo, co jsi mi to udělal ! Když jsem byl malý, představoval jsem si, že budu jako Ty !

Nedaří se mi to....