Já jsem macho, táta je macho, děda byl macho, no a praděda také

Ale všichni jsme nebo byli tolerantní macha. A ta Marksová - Tominová teď bude hlásat, že celá česká společnost je plná machů, že je machistická. Ale to bude tím, že asi ještě nikdy doopravdického macha nepotkala. Protože správný macho, to je frajer. Je to prostě chlap.

Dnes už moc machů na ulici nepotkáte. Většinou potkáte metrosexuály nebo macha, co si na ně jen hrají.

Každému pořádnému machovi ženská ráda uvaří oběd a vytře podlahu. On jí zase na oplátku vymění těsnění u sprchy v koupelně a přečte jí z novin, co je ve světě nového. Večer, když se chce ženská od macha dívat na Ordinaci v růžovce, správný macho jí tu televizi nepřepíná, nepere se s ní, ale zajde na ten fotbal do hospody.

Samozřejmě, že tyto činnosti si mohou machovi vyměnit. Ale například moje žena nechce. Říká, že má raději doma macha než nějakou směšnou napodobeninu chlapa.

Představte si, že to samé říkala moje máti tátovi. Babička dědovi. I prababička tomu dědkovi s fajfkou dala pusu a poslala ho na náves hrát karty, aby jí nepřekážel doma u mytí nádobí.

Já si myslím, že paní Marksová (a Tominová také) vůbec nechápe význam slova macho. A tvrdit, že jsme machistická společnost, to je už blbost na kvadrát.

Ona si totiž toho správného macha plete s nějakým sebestředným, zakomplexovaným šaškem, který pravděpodobně vyrostl zrovna v podobné rodině, kterou ta samá paní dnes tak preferuje.

Měla by si uvědomit, že kvalitní a tolerantní macho je zárukou normální rodiny. Každý z rodičů má nějakou životní úlohu, kterou by dítě mělo okopírovat. Vsadím se, že pak by nebyla rozvodovost skoro 50%.

A nakonec bych ji stejně chtěl uklidnit. Mezi našimi politiky moc machů není. Kdoví, jestli vůbec nějaký. Přitom by jich tam pár bylo bezesporu potřeba.