Husitská lůza a církevní restituce

Jsem radikální odpůrce jakéhokoliv vracení majetku církvím. Především církvi dominantní, církvi katolické. Mám pochopitelně své odpůrce i příznivce. Diskuze k mému předchozímu "výlevu" je toho důkazem. Tak rozsáhlou diskuzi ke svému článku jsem ještě za celou dobu svého vyjadřování se k aktuálním palčivým tématům naší společnosti nezaregistroval.

Pro mne jsou jakékoliv církve a jejich působení historickým přežitkem. V současné společnosti evidentně nemají šanci přežít bez dotací. Věřícím jejich názory a přesvědčení neberu. Ale myslím si, že by i církve měly fungovat na principu soukromých sdružení. Jejich členové mají přece možnost zajišťovat si provoz a udržitelnost církví pro budoucnost sami. Bez dotací.

Vracet církvím majetek, jehož výši a rozsah nikdo nezná, je neférové vůči ostatním obyvatelům země. Jsem přesvědčen, že majetky, které byly církvím odebrány v minulém století vůbec nebyly získány spravedlivě. Pokud budu používat dnešní zákony, tyto majetky byly již v minulosti získány korupcí se světskými vládci a rozmnožovány nucenou prací nevolníků a bezmocných poddaných. Krev obyčejných lidí byla prolévána z důvodu potřeby rostoucích břich služebníků božích.

Ano, jsem v názoru na vracení takto, po staletí, získávaného majetku tvrdě proti. Proto jsem v předchozím článku vystihl husitské hnutí. I když si dost diskutérů myslí, že Jana Žižku si představuji se samopalem v ruce, já jsem si jistý, že právě na toto období svých dějin bychom měli být právem hrdi.

Zkuste si představit sami sebe, jak žijete svůj život v nekonečné robotě pro církev. Jak Vám při té robotě umírají Vaše děti na i církví nastavené katastrofální životní podmínky. Pak přijde někdo, kdo Vám slíbí svobodu. Ale ne zadarmo. Za cenu, která byla akceptovatelná. Nevzali byste ?

Když se vracely ukradené majetky v 90. letech minulého století zpět původním vlastníkům, nebyl jsem proti. Jednalo se o soukromé majetky nebo majetky malých firem do padesáti zaměstnanců. Pro to byla logicky určena hranice roku 1948. Přes tento rok vlak nejel. Na předchozí znárodňování se vztahovaly a stále vztahují Benešovy dekrety.

Ale u církevních restitucí to po dvaceti letech neplatí. Další nespravedlnost je slavnostně uzákoněna, podepsána a Ústavním soudem schválena. Opět funguje dvojí metr.

Proto budu vždy ve svých názorech preferovat husity před duchovními. Ámen.