Evropa zaplatí dvacet let ukrajinských krádeží ruského plynu

První spory o krádežích ruského plynu putujícím na Ukrajinu se objevily již v první polovině devadesátých let minulého století. Skoro se dá říci, že Ukrajina si začala zadarmo odebírat z plynovodů ihned po jejím osamostatnění. V letech 1992 a 1994 Rusko dvakrát zastavilo Ukrajině dodávky. V období od září 1993 do listopadu 1994 byly prokázány neoprávněné odběry plynu ukrajinskými firmami a institucemi z tranzitních evropských plynovodů. Včetně vyprazdňování zásobníků na ukrajinském území.

V září 1993 se na Krymu ve městě Massandra setkal na jednání o plynu ruský prezident Jelcin a ukrajinský Kravčuk. Jelcin nabídl svému ukrajinskému protějšku odpuštění dluhů za kontrolu sovětské černomořské flotily a za odevzdání sovětského jaderného arzenálu. Kyjevská vláda tuto možnost razantně odmítla.

V březnu 1994 slíbil Kyjev Moskvě, že bude jednat o možnosti postoupení 51% akcií v ukrajinském tranzitním systému. Zároveň byla projednána možnost vytvoření společného podniku Gastranzit.

Jenže plyn z tranzitních potrubí a zásobníků na Ukrajině mizel neustále. Rusko ukrajinské vztahy se dostaly v roce 1994 na kritickou úroveň. Hlavně z tohoto velkého bezpečnostního rizika bylo 5.12.1994 podepsáno Ukrajinou, Ruskem, USA a Velkou Británií memorandum, kde se Ukrajina vzdala jaderného arzenálu. Za to dostala Ukrajina bezpečnostní záruky. S poukázáním na dnešní ukrajinskou krizi a zabrání Krymu Ruskem se diplomaticky sporným jeví fakt, že budapešťské memorandum nebylo nikdy ratifikováno parlamenty zúčastněných států. Memorandum neobsahuje ani žádné závazky zúčastněných stran, pouze povinnost jednání v případě agrese proti Ukrajině. Jednání se v Ženevě již konalo, dá se tedy říci, že budapešťské memorandum bylo splněno.

Plynová ukrajinsko - ruská válka ale rokem 1994 zdaleka nekončí.

V roce 1995 ze všech slibů o společných ukrajinsko ruských plynových společností sešlo. Kyjevská vláda vše odmítla a na konci roku 1995 naopak přijala zákon zakazující privatizaci majetku ropy a zemního plynu. Dluh za načerno odebíraný plyn zůstal nedořešen.

V roce 1998 opět Gazprom uvedl, že Ukrajina nelegálně přesměrovává plyn určený pro export do Evropy. V roce 1999 byl z Ruska na Ukrajinu zastaven vývoz ropy a elektřiny. V té době udává Gazprom ukrajinský dluh za plyn ve výši 2,8 miliardy dolarů.

V roce 2001 přiznal ukrajinský místopředseda vlády a ministr Oleh Dubyna, že jen v roce 2000 bylo z exportních evropských plynovodů nelegálně Ukrajinou odčerpáno 7 - 8 miliard kubíků plynu. Problém byl částečně vyřešen dohodou Transit 2001, kde se Ukrajina zavázala splácet dosavadní dluh bezplatným pronájmem krymského přístavu černomořské flotily.

Ale na černo odebírala dále a dále......

V květnu 2005 bylo zjištěno, že z ukrajinských zásobníků se "ztratilo" 7,8 miliardy kubíků plynu. Pro objektivitu je nutné dodat, že ke krádeži se Ukrajina nikdy nepřiznala, prý se uvažovalo i o technických problémech..... Gazprom, aby neohrozil Evropu výpadkem, věnoval další 2,5 miliardy kubíků Ukrajině za to, že dva roky jí nebude platit za tranzit. A jednal o nové, vyšší ceně. Jednání z ukrajinské strany zkrachovala a tak v průběhu roku 2006 byl opět snížen objem dodávek plynu pro Ukrajinu.

Ukrajina tedy kradla dál a tlak plynu pro Evropu klesl. Ukrajinu varoval jak evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs, tak šéf Světové obchodní organizace Pascal Lamy. On sám navrhl, aby postsovětské republiky platily tržní cenu plynu za účelem zefektivnění svých ekonomik.

11. ledna 2006 ruský prezident Putin a ukrajinský prezident Juščenko potvrdili konec konfliktu. Smlouvy na dalších pět let byly uzavřeny. Jenže to by nebyla Ukrajina, aby...

2. října 2007 hrozí opět Gazprom přerušením dodávek Ukrajině z důvodu dluhu 1,3 miliardy dolarů. 8. října to vypadá, že bylo zaplaceno. 5. ledna 2008 ale Gazprom oznamuje, že dluh je 1,5 miliardy dolarů!

Po celý březen 2008 probíhaly horečná jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. Výsledkem bylo kompletní odmítnutí všech smírčích návrhů Moskvy Kyjevem. Není bez zajímavosti, že v této době zastává funkci nejvyššího šéfa Naftogazu výše uvedený bývalý místopředseda ukrajinské vlády Oleh Dubyna.

Přichází nám již známá plynová krize roku 2009. Ukrajina v té době dluží 2,4 miliardy dolarů za spotřebovaný plyn. Tato částka je pro další vývoj velmi důležitá, zapamatujme si ji. Ona totiž v zásadě nebyla zaplacena doposud.

Ukrajinská vláda odmítla o zaplacení s Ruskem jednat. Rusko obratem zastavilo kompletně dodávky plynu. Ukrajinský prezident Juščenko ihned poslal dopis předsedovi Evropské komise Barrosovi, kde ho požádal o zapojení se do urovnání sporu. Zároveň ukrajinská energetická delegace ihned vyrazila na turné po členských zemí Evrpské unie, aby prý seznámila jednotlivé vlády s "barbarským" chováním Ruské federace. První zastávka byla v Praze.

Zároveň Ukrajina podala žaloby na Rusko a Rusko na Ukrajinu u tribunálu Rozhodčího institutu ve Stockholmu. A jaké bylo 30. března 2010, respektive 8. června 2010 soudní rozhodnutí?

Ukrajinský Naftogaz dostal 200 miliónů dolarů pokutu za porušení smluv o dodávkách, tranzitu a skladování. A dále dostal nařízeno Rusku vrátit 11 miliard kubíků plynu a k tomu ještě dalších 1,1 miliardy kubíků jako způsobenou škodu za porušení obchodních pravidel.

Jak dopadlo toto, soudem nařízené, vyrovnání jsem bohužel nikde neobjevil. Ale slibuji, že budu pátrat dále.....

Začátkem roku 2009 Gazprom mimo jiné utrpěl další škodu ve výši 1,1 miliardy dolarů z důvodu zastavení dodávek plynu do Evropy. Ztráty Ukrajiny činily kolem 100 miliónů za ušlý tranzit a dalších půl miliardy dolarů za dočasné uzavření průmyslových podniků na Donbase...

V srpnu 2009 bylo rozhodnuto o půjčce 1,7 miliardy dolarů pro Ukrajinu od MMF, EBRD a Světovou bankou. Na oplátku měly být na Ukrajině provedeny reformy v odvětví zemního plynu. Reforma ve formě několikanásobného zdražení plynu pro domácnosti byla Kyjevem odmítnuta. Dluh za odebraný plyn zůstal tedy nezaplacen.

A zde přichází zlom, kdy tehdejší premiérka Tymošenková podepsala v Jaltě dohodu o drastickém navýšení ceny za plyn pro Ukrajinu ve výši 430 dolarů za tisíc kubíků. A to na deset let.

Tato vysoká cena v sobě totiž zahrnovala splátkový kalendář předchozího více než dvoumiliardového dluhu! A možná i ta stockholmská odškodnění a povinnost vrátit miliardy kubíků plynu Rusku.

V únoru 2010 se stal prezidentem Janukovyč. Bývalou premiérku Tymošenkovou nechal uvěznit "za nevýhodné" ceny plynu a 21.10.2010 podepsal s ruským prezidentem Medvěděvem dohodu o 30% snížení ceny.  Za prodloužení pronájmu černomořské flotily s opcí až do roku 2047.

A na konci roku 2013 dostala Ukrajina další výraznou slevu. Za "vstup" do Euroasijské unie.....

Po majdanském převratu se cena plynu vrátila na hodnotu okolo 480,- dolarů za tisíc metrů krachlových plynu.

Celkem logicky, nesplacený dluh stále dosahuje řádově 2 - 3 miliard dolarů a bez ustání se navyšuje. Tedy mínus včerejších třičtvrtě miliardy.

Toho, kolik plynu za těch dvacet let Ukrajina Rusku fakticky ukradla, toho se už dnes asi nikdo nemá šanci dopočítat.

A kde brát jistotu, že v tom odebírání plynu načerno nebude Kyjev pokračovat i po poskytnutí "půjček" Bruselem? Vypadá to, že po těch veletočích a kotrmelcích, co ukrajinští vůdci předvádějí, asi vůbec žádné.

zdroj : en.wikipedia.org/wiki/Russia–Ukraine_gas_disputes