Divokým Kurdistánem 01 - Sanliurfa

Mezi vyprahlými, trním porostlými pahorky, leží třicet kilometrů od turecko-syrských hranic město, které by jako z Pohádek tisíce a jedné noci vypadlo. Půlmilionová Sanliurfa. Přívlastek k názvu města si v posledních sto letech Turci přidávají s obzvláštní libůstkou. "Sanli" znamená "Nádherná".

Mezi námi, ani název Urfa není jediný v historii tohoto pohádkového města. Urfa leží v krajině starověké Mezopotámie. Někde jsem četl, že této oblasti se říká "tavící kotel civilizací". Myslím, že toto přirovnání není vůbec daleko od pravdy. Počátky osídlení v jihovýchodním Turecku sahají až šest tisíc let zpátky, tedy do doby např. úplných počátků Egypta. Samotné město pak vzniklo zhruba 2000 let před naším letopočtem. Zde se v pouštích, horách, podél úrodných řek Eufratu a Tigridu setkávaly kmeny kočovníků s prvními usedlíky, zde se střetávaly v bojích celé civilizace.

O Urfě tedy můžeme číst již jako o městu s názvem Orfa, Urfa, či Urhai z dob vlády Asyřanů a Aramejců, dále slyšíme o názvu Edessa z dob řeckých, respektive z dob východních tažení makedonského Alexandra Velikého. Za éry byzantské říše bylo toto město prozměnu známo pod názvem Justinopolis. Kurdové ho po celou dobu své existence v této oblasti nazývají Riha.

Se změnami názvů žily v Urfě a okolí různé národy s rozličnými kulturami a obzvláště lidé rozdílných náboženství. Z nejstarších doložených osídlení Hurrianského státu a Urartské říše se dochovalo několik málo rozvalin.

Ve světovou známost přichází město se Starým zákonem a překvapivě i s Koránem. Jak křesťané, tak muslimové Urfu zakomponovali do svého náboženství.

Základem je slovo Ur. Ve městě zvaném Ur se podle Starého zákona narodil prorok Abrahám, pro muslimy Koránem nazývaný prorok Ibrahím... Podle obou textů se prorok narodil v jeskyni ve skále. Není bez zajímavosti, že Starý zákon udává jako celý název města narození proroka Abrahama Ur Chaldejský. Ale dle dnešních historiků leží Ur Chaldejský úplně jinde, a to v říši Sumerů, na jihovýchodě dnešního Iráku.

Hledal jsem v mnoha pramenech zaměřujících se k tomuto tématu a můj názor je v tomto ohledu dosti rozporuplný. Spíše mě překvapuje velká podobnost textů Starého zákona a Koránu.

Každopádně v Urfě naleznete jeskyni ve skále, přímo v centru dnešního města. Tisíce muslimů vykonávají pouť k této Ibrahímově jeskyni a nepochybují, že jsou, dle legendy, na správném místě.

Nad jeskyní dnes najdete mešitu a na vrcholku skály městskou citadelu, vystavěnou z původní křižácké pevnosti z 11. století našeho letopočtu. Vcelku úžasný architektonický mix !

Nejzajímavější a vskutku nejkrásnější je komplex budov, parků a jezírek kolem Nové mešity - Hizir Ibrahim Halillullah. Park Golbasi, jezero Balikligol, vše je zde těsně spojeno s prorokem Abrahamem (nebo vlastně Ibrahímem ?). 

Bylo nebylo, dávno tomu. Ve zdejším království vládl král Nimrod... (jméno Nemrut mě bude pronásledovat po celou dobu cesty Kurdistánem). Tento král se ve své pýše nechal prohlásit bohem a v chrámech nechal postavit modly s jeho vlastním vyobrazením.

Jedné noci se na obloze objevila jasná hvězda, vedle které i Měsíc ztmavl. Nimrod nechal svolat vědce, kteří mu oznámili, že se narodí dítě, jehož rukou se celá jeho říše rozpadne. Král neponechal nic náhodě, nechal pobít všechny toho roku narozené děti, prý až osmdesát tisíc jich bylo ! (opět ta podoba s králem Herodem při příležitosti narození Ježíše Krista !) A navíc zakázal pro jistotu všem svým poddaným sex.

Jenže chybička se vloudila. Manželka jeho nejlepšího rádce Azara byla v té době těhotná. Uprosila svého muže, aby Nimrodovi nic neříkal a syna porodila v jeskyni za městem, kde ho ponechala. Azarovi oznámila, že se dítě narodilo mrtvé. Pojmenovala ho Abrahám a potají ho pak chodila krmit. Díky božímu zázraku hoch rostl jako z vody, za měsíc byl veliký jako jiné děti v roce.

Po patnácti měsících, v patnácti letech, poprvé vyšel z jeskyně, a po zhlédnutí oblohy plné hvězd usoudil, že tuto nádheru mohl stvořit jedině Jediný - Bůh.

Své poznání si Abrahám nenechával pouze pro sebe, vedl rozhovory s obyčejnými lidmi, přesvědčujíce je o své pravdě.

"Proč se modlíte k sochám Nimroda ? To není Bůh. Je to člověk a ještě ke všemu krutý a nad Vás se povyšující."

"Podívejte se na oblohu, na přírodu kolem Vás, to je boží práce, Bohu jedinému se klaňte" rozséval pochybnosti o božskosti krále.

Ustrašený lid jen bázlivě naslouchal jeho slovům, nicméně jiskérka pochybností se pomalu rozsévala v srdcích poddaných.

A tak Abrahám přistoupil k razantnější přesvědčovací akci. Při jedné z pohanských slavností, kdy byl všechen lid shromážděn za městem, vtrhl se sekyrou do Nimrodova chrámu, rozsekal všechny sochy, ponechaje neponičenou pouze největší z nich. Té pověsil sekyru na krk.

" Vidíte, co dokáží Vaše modly mezi sebou ? Jedna, ta největší, zničí své menší bratry", přitvrdil Abrahám ve svém přesvědčování....

Samozřejmě, že Nimrodovi došla trpělivost s odbojným poddaným, a Abraháma uvěznil.

Zde se v pověsti objevuje poprvé sám "Satan" . Poradí Nimrodovi, jak vzpurného Abraháma potrestat.

"Na vrcholu pahorku postav katapult a dole v údolí nech zhotovit velkou hranici ze dřeva. Tu zapal a vystřel Abrahama přímo do plamenů."

A tak se i stalo. Abraham byl vystřelen katapultem přímo do obrovské hořící hranice dřeva.

Ale, co se nestalo ? Bůh přikázal ohni stát se chladným. Z hranice se stalo jezero a z hořících uhlíků ryby.

(Jednou z největších atrakcí jsou dnes nesmírně vypasení kapři, líně plující v jezeře Balikligol. Všichni je krmí, nikdo je neloví, zachránili přece Abrahamovi život. Kdo by to porušil a kapra ulovil a snědl, tomu hrozí v lepším případě slepota, v horším smrt...)

A tak Abraham přežil, nicméně byl donucen se před Nimrodem ukrýt v asi třicet kilometrů vzdáleném Harranu.

Ještě zbývá doplnit, jak to z Nimrodem nakonec, alespoň dle pověsti, dopadlo.

Jedné noci se králi zjevil anděl, oznamujíce mu jeho povinnost přijmout Boha. Nimrod se rozlítil, však je přece bohem on, ne ?, a vyhlásil Bohu válku.

Soustředil vojsko a připravoval se na bitvu. Avšak Bůh poslal na Nimroda obrovskou armádu komárů, kteří všem vojákům vypili krev. Pouze Nimrod unikl na svém koni do svého chrámu, kde se zavřel, utěsniv předem všechny otvory. Jako na potvoru ale zapomněl na klíčovou dírku. Tou se dostal dovnitř chromý komár a nosem vlezl králi do hlavy. A začal mu okusovat mozek.... To dost bolelo, ale Nimrod přišel s originální léčbou. Vždy, když se začal mlátit dřevěnnou palicí do hlavy, komár přestal řádit. Nařídil tedy sloužícím, aby vždy, když komár začne okusovat jeho mozek, ho mlátili palicí do hlavy.

Za čtyřicet dní prý měl mozek venku ....

Okouzlující pohádka, viďte ? Ale, mezi námi, bavily by Vás spousty naučných letopočtů ?