Chtěl bych být zase hrdým Čechem. I za cenu "vlastizrady"!

Nebo dokonce kolaborace. Ale jakou to vlastně "vlast" musím zradit? S kým kolaborovat? Abych mohl získat zpět čest a hrdost? Být hrdý na svůj národ a na fakt, že jsem od narození Čech? V dnešní době dost zásadní otázka. Když má být mou novou vlastí Evropská unie....

Sleduji naše politiky. Kterak pomalu ale jistě předávají všechny státní pravomoci někam do Bruselu. Sleduji, jak se český národ vzdává svého sebeurčení. Toho sebeurčení, za které v historii i dokonce bojovalo.

Dnes se své národní hrdosti a samostatnosti dobrovolně vzdáváme. A ještě máme v sobě tolik "hlouposti", že právo na své sebeurčení upíráme i jiným.

Pro lidi, kteří se své národní hrdosti a svého myšlení nechtějí vzdát, nacházíme paradoxně pojmenování vlastizrádce. Nebo dokonce kolaborant. Radikál..., separatista..., terorista....

Mojí vlastí je Česká republika. A ne Evropská unie s hlavním městem Bruselem.

Štve mne, že díky dosavadní politice všech proevropských politiků a aktivistů jsme se dostali do situace, kdy jsme ve většině základních životních potřeb na někom závislí. Že pak nezbývá než tancovat ne národní tance, ale praktikovat unifikované mdlé klopýtání kolem uhasínajícího centrálního ohně.

V současné době má celá západní Evropa i Spojené státy americké problém s putinovským Ruskem.  

Politika Ruska se "utrhla ze řetězu" a ruští politici najednou "zničehonic" začali dávat ostatním najevo klasické "Já jsem Rus a kdo je víc".

To samé mohou bez problémů dávat najevo i Američané.

Evropa má ale se svojí hrdostí problémy. Kdo si někdy pyšně dokáže říci "Já jsem Evropan, kdo je víc"?...

Chtěli bychom Putina porazit. Prý nám k tomu ale chybí hlavně odvaha.

Jenže jen o odvaze, to podle mne není. 

Je to hlavně o ztrátě národního cítění. O ztrátě hrdosti a cti. A v neposlední řadě i morálky.

Je to i o multikulturní, pseudohumanistické politice. O vnucené a preferované toleranci dohnané do absurdna.

Obdivujeme Poláky, že jsou ochotni se ruskému nebezpečí postavit i vojensky. Jejich chování si vysvětlujeme jejich historickými zkušenostmi s ruskou rozpínavostí.

Ale proč tedy Poláci nelezou Bruselu tolik do zadku jako třeba naši politici? Že by to bylo prozměnu negativními zkušenostmi s jakoukoliv ztrátou národní hrdosti a cítění?

Já jsem pouze čechofil. Celý život jsem jím byl a už to tak dožiji.

Kolaborovat za hrdost, že jsem Čech je blbost.

Ale bruselský vlastizrádce už dávno jsem.