Česká republika dnes - Socialismus s nelidskou tváří v krizi - úvod

Ať už jsme si vybojovali či zvolili pro náš krátký život jakýkoliv politický systém, je chybou ten předcházející bezmyšlenkovitě zatracovat a cíleně se z udělaných chyb nepoučovat. A podle všeho je tou největší hloupostí a krátkozrakou politikou strašit minulostí současnou, úmyslně nedostatečně poučenou generaci. Pokud tedy není sledován v hlavní svůj vlastní prospěch. Ale historie se opakuje. Tak tomu bylo vždy.   

Lidstvo po celou dobu své historie předává nebo se alespoň snaží předávat následujícím generacím to nej. Rodiče se vždy snaží svým dětem vštípit zárodky umění přežít v budoucnosti. Tato činnost je základem pro další rozvoj.

Nicméně v této činnosti moc zkušeností oproti ostatním živočichům moc nemáme. K tomuto tvrzení stačí trochu matematiky. Éru lidstva rozumově více uvažujícího pro zjednodušení odhadnu na nějakých deset tisíc let. A jednu generaci mohu ohraničit obdobím let dvaceti. Vyjde mi pětset generací. Pouhých pětset pokusů o úmyslné vylepšení následujícího pokolení. Nic moc, že ?

Posledních pět geneací je názorným příkladem toho, že tato činnost je pro člověka velmi náročná a míjí se ve větší míře účinkem.

 Generace 1. - 1910 - 1930

1. světová válka, vznik samostatné České republiky, kapitalismus s relativně lidskou tváří. Nová generace se učí úctě k nově vytvářeným hodnotám. Rodiče mají u dětí přirozenou autoritu, školství má za úkol nejenom připravit na budoucí život, ale i vštípit úctu ke všemu, co generace předchozí vytvořily a vybojovaly. Povinnost postarat se o rodiče je pak samozřejmostí.

Generace 2. - 1930 - 1950

2. světová válka, poválečný vývoj směřující z politických světových důvodů logicky k úctě k "předem domluvenému osvoboditeli". Další generace je cíleně manipulována z důvodu vyšších politických cílů. Školství maže pro nastupující režim nevýhodnou část lidské paměti. Všemi prostředky. Slovo demokracie je sice stále používáno, ale pomalu, ale jistě ztrácí svůj smysl.

Generace 3. - 1950 - 1970

přípravy na 3. světovou válku, nadšené budování socialistické společnosti, vystřízlivění. Děti jsou politickým režimem brány jako záruka "lepších zítřků". Školství nadšeně pomáhá utvářet další generaci pro splnění režimních cílů. Jakýkoliv nesouhlas je potlačován silou, násilnou represí. Rok 1968 ale podle mne není vyústěním nespokojenosti se socialismem, se zřízením jako takovým. Češi mají v genetické paměti třista let habsburské nadvlády, fyzická okupace vojsky Varšavské smlouvy rodí logicky celonárodní odpor.

Generace 4. - 1970 - 1990

zklamání, vystřízlivění, útlum, deziluze, smíření se, ale i vyžírka, využívání situace, Naopak trocha osobní statečnosti, cti, snahy o lepší budoucnost. Tato generace, to jsem já. Zde už mohou mluvit mé zážitky a vzpomínky. Pohodové dětství a dospívání. Rodiče jsou pro mne stálou autoritou. Škola mě směřuje svými osnovami stále dle plánu generace původní. Nicméně již bez osobního přesvědčení a tak trochu nuceně. Myslím si, že za následný vývoj může hlavně globalizace. Postupné technologické prorůstání medií do obyčejného života. Informační boom. A mezi námi, kdyby nám pan Gorbačov tu sametovou revoluci nepovolil.....

Generace 5. - 1990 - 2010

nadšení, euforie, peníze, peníze, peníze. Vychovali jsme novou generaci. Naše děti. Jsou naší vizitkou. Vztah ke svým dětem jsme okoukali ze západních krajin. Jednáme s dětmi jako rovný s rovným. Zde bych chybu neviděl. Je pravda, že jsme tím částečně ztratili autoritu i úctu. Málokteré děcko nám ve stáří dnes pomůže. Hodně z výchovy jsme nechali na školství. Z toho se ale během posledních dvaceti let stalo spíše hobby pár učitelů. A výsledek ? Stačí se podívat na "zábavný" pořad Nikdo není dokonalý.

Mimochodem, je náhodou, že z televizních obrazovek zmizely vědomostní soutěže Riskuj! nebo Chcete být milionářem? a nahradily je Superstar, Farmář hledá ženu atd. atd ?

Opravdu máme, co jsme chtěli ?