Antiochův NemrutDagi a mé bolavé nohy 10

Uzounká silnička vinoucí se po vrstevnicích hory NemrutDagi nabízí úchvatné scenérie při pohledech do údolí. Několikasetmetrové srázy, kde nevidíte dno údolí, nenechávají v klidu nikoho. Natož mne, jenž sedím namáčknut na pravém zadním sedadle a při každém kvílení brzd v ostré zatáčce mám pocit, že se dveře otevírají.

Svodidla zde neexistují, pouze pár centimetrů štěrku vedle asfaltu. Řidič opelu si spokojeně telefonuje a snaží se předjet pomalejší mikrobus.

Vždy uprostřed nejprudší zatáčky si to ale rozmýšlí....

Pot po celém těle, nevím čemu ho přiřadit. Horku nebo ... ?

Zastavujeme pár set metrů od vrcholku hory. S úlevou vystupuji a vydávám se na cestu k vrcholu. Soumrak se blíží. Jsou nás desítky. Ani tento kout světa není dnes zapomenut. Slyším desítky různých jazyků.

Vystupuji pod uměle navršený vrchol a nevěřím vlastním očím. Obrovská terasa plná soch, hledících k východu, mě dost šokuje. Na trůnech sedí nadpozemské postavy různých bohů a králů, kteří se mezi bohy samozvaně začlenili.

Hlavy všech nicméně po dvou tisíciletích leží na zemi před trůny. Jako po popravě.

Myslím, že to opravdu byla rituální poprava novými vládci oblasti o pár set let později.

Jdu kolem navršené pyramidy z malých kamenů, kolem dokola celého vrcholku. Hledám jakýkoliv náznak vstupu do pomyslné hrobky krále Antiocha.

Je to trochu dětinské, tento otvor zde hledají archeologové již desítky let. Že bych to zvládl za pár minut do tmy ? Nesmysl, ale krásný...

I já jsem poznamenaný globální turistikou. Přesunuji se na západní terasu. Zde mě vítá ta samá squadra bohů jako na východní straně hory, prozměnu hledících k západu.

Západ slunce nad pohořím Taurus se pomalu blíží. Unikátní přírodní úkaz !

Sluneční paprsky ozařují stovky vrcholků okolních hor, osvětlují hluboká údolí, úbočí strmých hor a postupně zapadají za obzor.

Svět okolo mne během pár minut několikrát mění barvu. Převládá hnědá, růžová, červená a rudá. A na závěr - Černočerná tma.

Nádherný přírodní scenérie ! Holywood by to lépe nezvládl ani s nej HD kamerami !

A pak cítíte i neskutečnou hladinu adrenalinu. To když si uvědomíte, že za tmy musíte zdolat sestup zpět do "základního tábora".

Plný zážitků sestupuji zpět. Potmě se snažím zvládnout úzkou stezku plnou drobného kamení. Daří se.

Následně ale následuje jízda zpět do Kahty. Naštěstí nic nevidím. Pouze reflektory auta osvětlují černočernou tmu vůkol. Zde je opravdová tma. Hvězdy svítí, je jasno, ale Vy nevidíte absolutně nic. Jak se s oblibou říká v Evropě "světelný odpad", tak ten zde namouduši neexistuje.

Po hodině a půl jízdy jsem živý a bez jakéhokoliv zranění zpět v Kahtě.

S obrovským pocitem úlevy jdu spát. Večeři vynechávám, myslím, že se mi ani nedivíte....

Následující den mi hoteliér přináší domluvenou autobusovou jízdenku do Kayseri, do centrálního Turecka.

Mé putování divokým Kurdistánem se pomalu, ale jistě, končí.

Na cestu dostávám k zahnání žízně vynikající granátové jablko. Loučím se s Kurdistánem podanou opatlanou rukou od šťávy jablka.