Analytici spočítali, že politici umějí akorát tak kecat a slibovat.

Umět počítat je dobrá věc. V životě důležitá. Ale umět hezky mluvit a slibovat, to je mnohdy výhodnější. Myslet už není tolik potřeba. Stačí otočit téma okecávání a tvářit se patřičně rozhořčeně.  

Když už se politici rozhodnou prodat nějaký ten "nevýdělečný" státní podnik, téměř vždy mohou všichni okolo skákat radostí. Státní pokladna se pravidelně naplní až k prasknutí.

Na toto téma bych Vám chtěl, milí voliči ČSSD, vyprávět jednu "pohádku".

Bylo nebylo, nedávno tomu. Ani deset let ještě neuplynulo. V království tenkrát vládli osvícení panovníci. Ne jen jeden, jak tomu bylo kdysi, ale bylo jich v té vládě více. Říkali si "sociální" a činili poddaným vše, co jim na očích viděli.

Jednoho krásného dne se nejdůležitější z těch vládců, "Velký" mu po německu říkali, rozhodl, že se zbaví toho černého kamene, co tak poddané v zimě krásně hřeje.

Přispěchal jeho rádce, přezdívkou " Klein Samstag". A řekl mu.

"Milý panovníku, pamatuješ, jak se nám povedlo doplnit královskou pokladnici nedávno, když jsme střelili hezky ten hnědý prevít, co tak otravoval ten náš krásný čistý vzduch ?" Mohli bychom si to na druhém konci království zopakovat. Znám pár šlechticů z rodu Karbon Investů, přes čyři miliardy nám nabízejí. Oni to jsou vlastně ti samí, co tenkrát. Mají zkušenosti. A my už také, ne, mé veličenstvo"?

A budiž. Stalo se. Odklepnuto, prodáno.

Šlechtici si půjčili u Žida a neuplynul ani rok a v drobném živnostenském podnikání pokračovali.

Kde se vzal, tu se vzal, s deseti miliardami přispěchal. Další Účastník zájezdu. No, neprodejte to.

Milí voliči ČSSD, nyní následuje několikaletá pohádková pauza. Vládce a jeho rádci odešli do ilegality. Bylo vás totiž, milí voliči ČSSD, moc málo. Těch druhých, "zodpovědnějších" bylo prostě tak nějak parlamentně demokraticky víc.

A tak bylo pár let ticho po pěšině. Všichni měli jiné všední starosti. Bylo málo mouky na chléb, roztápět pec bylo čím dál tím dražší. Na hry se ale čas a peníze našly vždy.

Vládce, o kterém je tato pohádka, přestal mít o vladaření zájem. Ne už tak jeho rádcové. Čekali léta na svoji příležitost. Ale nemyslete si, neodpočívali. Stihli například poddaným vysvětlit, že péct chleba je nejlepší na sluníčku.

Lid si myslel, že je to blbost, že slunce přece nemůže tak pálit. Mýlili se. Pokrok nezastavíš. Místo pšenice na pole postavit černé placky a slunce peče.

To by pekař Matěj koukal. Golema by rozmlátil palicí. Takhle krásně péct chleba, čistě, ekologicky, to je něco !

Zde se stala malá chyba, milí posluchači a voliči ČSSD. Nikoho nenapadlo, že když budeme péct chléb na sluníčku, nikdo nebude kupovat ten černý sajrat, co nás tak hezky dříve hřál.

Do toho přišly změny. Vládci, kteří vládli poslední léta, měli pár drobných problémů. Královská garda už jich měla dost, tak je rozprášila.

Poddaní tleskali, majíce dětinskou radost z neštěstí druhých. Ale už moc netleskají. Zjistili, že byli obelháváni.

Bývalý rádce, zlořečený  "Klein Samstag" a nový generální vládce "Erdeman" zjistili, že jim někteří jejich přátelé přerostli přes hlavu.

"Představte si, milí voliči ČSSD, levně koupil, 36 miliard vydělal a teď jako první z boje za lepší zítřky utíká. A permoníky, kluky nešťastné, umouněné,  nechává napospas osudu."

"Zvolte si nás tedy znovu, milí poddaní. My to tak nenecháme. My jsme vlastně byli také okradeni. Stejně jako Vy !"

"A nebojte se, pohádka nekončí, pohádka trvá !"