8.1.2014 by bylo gen. Tomáši Sedláčkovi 96 let. KSČ žije ale dál...

Zemřel před rokem a půl. I když bojoval proti fašismu jak na západní, tak na východní frontě, strávil v letech 1953 - 1960 sedm let v nejtěžších věznicích a i v lágru Bytíz na Příbramsku. Komunistům se po několikaměsíčním mučení "přiznal" k velezradě. Po sametu, i přes spousty vyznamenání a množství různých medailí, mu ale nikdy nebyl přiznán status účastníka třetího odboje. Za toto "ocenění" nestál ani současným politikům. Ani když věděli, že umírá.

Před soud se nepodařilo dostat ani jeho "vyslýchajícího" důstojníka. Prostě si už nic nepamatoval. Sice ve svém luxusním domově pro seniory docházel na kurzy paměti, ale bohužel. Nepomohly...prostě si na své gestapácké vyslýchací metody za nic nemohl vzpomenout..

Generál Sedláček se přímo účastnil krvavých bojů u Dukly. Kde zemřelo přes 60.000 sovětských a asi 2400 českých vojáků. Poslední válečnou zimu strávil ve slovenských horách.

Boje zde byly obzvláště tvrdé. V armádě Ludvíka Svobody bojovali z poloviny mladí Rusíni a z druhé poloviny českoslovenští vězni ze sibiřských gulagů. Jak boje působily na psychiku vojáků?

Rozkaz generála Ludvíka Svobody

Rozhodl jsem se, že bude vykonán trest smrti zastřelením na vojínu JOSEFU SVÍTKOVI, který byl československým polním soudem v SSSR právoplatně odsouzen k trestu smrti. Vzhledem k naléhavé nutnosti zapůsobit morálně na mužstvo výcvikového praporu, v němž se vyskytlo neobvyklé množství případů zběhnutí, nařizuji, aby poprava byla vykonána v ubytovacím rajonu této jednotky u Sniny, a to 16. ledna 1945 ve 12.00 hod.

K tomu nařizuji:

1) vyhledat v uvedeném rajonu vhodné místo, které nemá být viditelné širší veřejnosti

2) sestavit z dobrých střelců popravčí družstvo v síle 8 mužů... vyzbrojte je automatickými puškami, které důstojník na místě nabije

3) určete k asistenci u popravy lékaře-důstojníka

4) na místě popravy nechte nastoupit větší část mužstva praporu

Ludvík Svoboda

V listopadu 2011 si generál Sedláček zažádal podle nového zákona o status účastníka třetího odboje. Odpověď od úředníků, kteří žádosti vyřizovali, nedostal až do své smrti 27. srpna 2012.... Asi na těch 100.000,- Kč, spojených s tímto uznáním jeho zásluh pro vlast, neměl nárok....

Politikům a jejich řečem při pohřbech těchto opravdových hrdinů už nevěřím. Oni se s českou komunistickou minulostí nevypořádali. Před soud z těch grázlů nedostali nikoho.

Jen díky tomu nám dnes oni sami klidně tvrdí, že to my vzpomínáme na socialismus "s láskou".

Takže si musíme pomoci sami. Uctěním těch, kteří za naši současnost bojovali už před sedmdesáti lety. A pak před šedesáti lety znovu.

Čest památce všem takovým jako byl Člověk Tomáš Sedláček.