Jedním z míst u nás v Orlických horách, kde nejsilněji vnímám jeho genius loci, je pro mě bezesporu dnes již zaniklá osada Vrchní Orlice, součást Bartošovic v Orlických horách, dříve samostatná obec.
Vrchní Orlici najdete dva kilometry od Bartošovic v Orlických horách, při silnici II/311 do Neratova a Orlického Záhoří. Kdysi samostatná německá obec přímo na státní hranici (tvořené v těchto místech tokem Divoké Orlice), po 2. světové válce vylidněná. V roce 1939 tu existovalo přes 60 domů, které obývalo 240 lidí. Dnes tu trvale nežije ani jeden obyvatel.
Při příjezdu od Bartošovic Vás jistě po levé straně upoutá Samota Adelheid - rodinný penzion s farmou.
Dominantou Vrchní Orlice je zdevastovaný kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl v letech 1708 - 1712 vystavěn architektem Carlem Antonim Reinou z Rokytnice v Orlických horách, stavitelem i nedalekého poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, kde se při jeho stavbě zabil roku 1730. Kostel byl původně hřbitovní kaplí, v roce 1770 se rozšířil a přistavěla věž. Natáčely se zde některé scény z filmu Obsluhoval jsem anglického krále.
Kostel je celoročně volně přístupný. Nečekejte však interiér, na jaký jste z římskokatolického kostela zvyklí. Již zdálky je vidět, jak chátrá, pouze střecha, pořízená, resp. opravená z prostředků Česko-německého fondu budoucnosti, vypovídá o tom, že tu vše ještě není ztracené.
Při své první návštěvě, v září 2013, kdy jsem pořizovala tyto snímky, jsem se nepodívala do interiéru. Při druhé návštěvě, o půl roku později, jsem interiér navštívila, ale nějak mě nenapadlo ho vyfotit; každopádně bych se tam někdy ráda podívala znovu.
Kolem kostela se rozkládá hřbitov s poničenými pomníky německých starousedlíků, a márnice. Před kostelem stojí Kříž a na druhé straně cesty pomník padlým a pohřešovaným občanům Vrchní Orlice z 1. světové války.
Když sejdete po cestě kousek dolů, nemůžete minout památník Josefa Navrátila, upomínající na tragickou událost z 25. září 1938, která se ale stala o kousek jinde než stojí pomník, kdy v půl páté ráno byl henleinovci ze zálohy zezadu střelen Josef Navrátil, dozorce finanční stráže, člen Stráže obrany státu, který tu vykonával pochůzku společně s dalším vojínem. O několik dní později umírá na následky průstřelu plic, kdy se doslova utopí ve vlastní krvi, v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou. Smutnou ironií osudu je, že den poté, kdy byla tato vražda spáchána, se měl ženit. Toto jsou slova zraněného Josefa Navrátila k jednomu ze svých kolegů z nedalekého Kunštátu (součást Orlického Záhoří), který s ním ležel na pokoji: "Jen aby to nebylo všechno zbytečné; rád bych třeba zemřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo." O pár dní později přichází Mnichovská dohoda...
V sousedství pomníku najdete rozložitou lípu s obrázkem sv. Antonína Paduánského a vedle malý Kříž. Je tu také pár krásných chaloupek a Farma Vrchní Orlice, provozovaná Sdružením Neratov, kolem které se můžete vrátit na hlavní silnici.
Já osobně považuji Vrchní Orlici za místo, kde se zastavil čas. Když projíždím okolo, vždycky cítím to genius loci, vycházející z tohoto místa, a říkám, že kostel sv. Jana Nepomuckého je němým svědkem minulých časů, kdy tu pulsoval život, jehož tepna byla násilně přeťata dějinnými událostmi.
Pohled od Bartošovic na kostel sv. Jana Nepomuckého
Kostel skrytý v zeleni
Zde prosvítající mezi stromy...
Rozcestník u cesty na Hadinec
Samota Adelheid
Kostel od silnice II/311
Kostel zblízka (severozápadní pohled)
Pomník obětem 1. světové války
Kříž před kostelem
Hřbitov
Márnice
Kostel ze západu
Jihozápadní pohled na kostel
Pomník Josefa Navrátila
Kostel od pomníku Josefa Navrátila
Mohutná lípa
Kříž s lavičkou
Obrázek sv. Antonína Paduánského
Chaloupka na Vrchní Orlici
Kolem Farmy Vrchní Orlice
Solitér
Pasoucí se ovečky
Ještě jedna chaloupka...
