Dnešní část zahájíme u pomníku Josefa Navrátila, kousek pod kostelem, jak jsem zmiňovala před týdnem.
Pomník nestojí přímo v místě tragédie, která se tu odehrála dne 25.9.1938, ale o něco výše proti proudu potoka Hadinec. Byl přemístěn v roce 1999 z důvodu hrozícího podemletí.
Josef Navrátil byl toho dne brzy ráno obchůzce ještě s jedním vojínem. Jeho vrah na něj zákeřně vystřelil ze zálohy a způsobil mu průstřel plic. Josef Navrátil byl odvezen do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou, kde 2.10.1938 zemřel. Ironií osudu se měl druhý den po střelbě, čili 26.9., ženit. Jeho snoubenka se o jeho zranění dozvěděla teprve ve chvíli, kdy se nedostavil k obřadu, a v nemocnici ho již nezastala živého.
Pohřben byl v rodném Sudkově (tehdy okres Zábřeh na Moravě). Profesor Antonín Militký z Kostelce nad Orlicí vytvořil pomník, který byl odhalen 6.7.1946. Podle nápisu na pomníku byl Josef Navrátil stár 28 let, našla jsem ale údaj, podle nějž se měl narodit v roce 1908.
Dozorce OFS z Kunštátu František Bílek, který s ním sdílel nemocniční pokoj, zaznamenal tento jeho výrok: "Jen aby to nebylo všechno zbytečné, rád bych třeba zemřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo."
Od pomníku jsem se vydala nahoru ke kostelu, kde poblíž najdete chemické WC, dřevěný stůl s lavičkami pro unavené poutníky/turisty, lípu setkání z roku 2019 a Poesiomat. Prošla jsem se po hřbitově, kterému bych chtěla někdy věnovat samostatný článek, a pak jsem se posadila do stínu na lavičku u vchodu na hřbitov.
Děkuji Vám za pozornost a čas, který jste mi věnovali, přeji Vám krásný a klidný poslední červencový týden, a příští neděli se budu těšit na viděnou.
