Vysoko na hlavním hřebenu Orlických hor, v nadmořské výšce 1005 m, najdete Sedloňovský Černý Kříž, kde se můžete na toulkách po horách posadit a popřemýšlet, a zároveň si i odpočinout, třeba po namáhavém výstupu ze Sedloňova.
K Sedloňovskému Kříži se ale dostanete i z jiných stran. Například od hotelu Šerlišský Mlýn dokonce hned dvěma směry, další varianta je od Polomského kopce přes Sedloňovský vrch, či po Naučné stezce Okolím Deštného.
Sedloňovský Černý Kříž najdete v sedle mezi Sedloňovským (1051 m) a Kamenným vrchem (1037 m), na malé plošině. Černý Kříž, který zde nyní stojí, není původní, který byl však také černý, s Kristovým Tělem, vyrobeným z mosazného plechu. Tradice praví, že při západu slunce byla mosazná plocha vidět až z opočenského zámku. Na jednom ze stromů opodál najdete malovaný Obrázek sv. Anny, patronky Orlických hor, s Pannou Marií.
Kříž byl postaven na památku Jeronýma hraběte z Mansfeldu (1842-1881), který byl v letech 1875-1879 rakouským ministrem zemědělství.
Já jsem toto úchvatné místo s osobitým geniem loci navštívila poprvé v červenci 2015. Nebylo to plánované, nicméně jsem se už dlouho toužila sem podívat. Byla jsem na túře ze Šerlichu přes NPR Bukačka k Šerlišskému Mlýnu, a protože mi zbyla chvíle času, riskla jsem to a zkusila to stihnout. Neměla jsem tam tehdy mnoho času, jen na pár snímků, ale přesto jsem byla moc ráda, že jsem to tu konečně mohla poznat.
Druhá návštěva se odehrála o rok později, v srpnu 2016. Tehdy jsem také vycházela ze Šerlichu, ale přímo k Šerlišskému Mlýnu, a ke Kříži jsem se dostala druhou stranou. Zdržela jsem se tu déle než poprvé, zato mě pak tlačil čas později, protože tady jsem riskla krátký, ale prudký výšlap na Polomský kopec, odkud je krásně vidět do Olešnice v Orlických horách, k Ruskému údolí, do Polska, a za příznivého počasí spatříte na horizontu naše nejvyšší hory, a tak jsem si pak nazpět na Šerlich k Masarykově chatě musela pěkně pospíšit. Rozdíl oproti první návštěvě spočíval hlavně v tom, že jsem tu našla jednoduchý stůl či Oltář, který tu v roce 2015 nebyl.
Každopádně Vás mohu ujistit, že podíváte-li se na toto rozkošné místo, nebude to v žádném případě ztracený čas, kterého byste litovali. Opodál jsem se tehdy při druhé návštěvě nazobala úžasných borůvek, na své si v okolí přijdou i milovníci předválečného opevnění. Je tu ticho a klid, takže pro únik z každodenního shonu a ruchu naprosto ideální místo. A vysoká tráva všude okolo přímo svádí k poležení...
ČERVENEC 2015
SRPEN 2016
Doufám, že jsem Vás příjemně naladila a třeba i inspirovala k návštěvě Orlických hor, až to bude možné. Přeji Vám klidný a hezký příští týden a budu se těšit na viděnou!
