Procházka po Neratově (1)

Před čtyřmi dny jsem vzpomínala na svůj výlet do Neratova v roce 2021. Tehdy se jaro hodně opozdilo, a stromy a keře byly teprve oděné těmi zvláštními odstíny zelené, které vydrží jen chvíli a pak ztmavnou.

Můj plán byl jasný: nejprve jsem chtěla navštívit sousoší sv. Petra a Pavla na louce nalevo od příjezdové komunikace z Bartošovic a pak se projít až na horní Neratov. Celkově to byly zhruba tři kilometry. Nebyla jsem sice až u těch úplně nejvýše položených neratovských stavení, ale přesto jsem viděla úchvatné jarní krásy, o které bych se s Vámi chtěla dnes a příště podělit.

V první části se projdeme od zmiňovaného sousoší k tehdy rekonstruované Soše Piety na rozcestí u č. ev. 117 a zamíříme nahoru, proti proudu potůčku, který protéká Neratovem, podél krásných a ještě krásnějších chaloupek, bohužel i kolem jedné, která před nedávným časem vyhořela. Budeme míjet i malé jezírko mezi stromy, s řádným vodníkem, jak se sluší a patří.

Potkáme jeden Kříž se sedmi Meči, mineme obrázek některého světce u č. ev. 101, jehož jméno se mi nepodařilo zjistit, a brzy dojdeme k soše sv. Jana Nepomuckého na kraji lesa. A za další kousek cesty se ocitneme v místech, kde mezi lípami stojí ukotven další Kříž. Z těchto míst jsou krásně viditelné Góry Bystrzyckie a úplně vzadu na horizontu Bradlo, Suchý vrch a Buková hora v nejjižnější části Orlických hor.

Tam uděláme čelem vzad a vydáme se kousek zpět, pak odbočíme doleva k bývalému Baierovu statku, před nímž také stojí Kříž, a tam naše dnešní putování ukončíme.

Snad se teď konečně dočkáme více sluníčka, které už citelně schází. Přeji Vám krásný červnový týden, děkuji za čas, který jste mi věnovali, a na viděnou příští neděli!