Sezónu tzv. velkých túr po Orlických horách 2016 jsem zahájila ve středu 11. května. Bylo nádherné, teplé a hlavně slunné počasí, které při focení ocením ze všeho nejvíc.
Přes Jablonné nad Orlicí jsem se vydala autobusem do Orliček. Na konečné autobusu nedaleko kostela jsem vystoupila a po červené turistické trase se vydala vzhůru Orličkami, což záhy představuje docela strmé stoupání, směrem na první ze svých dnešních cílů, horské sedlo Hvězda.
Cestou jsem se samozřejmě kochala nádhernými výhledy z horního konce Orliček, vyfotila jsem (se s) koníky, kteří se pásli ve dvou ohradách nad posledními orličkovskými domy. Potom mě čekalo prudké stoupání do lesů pod Suchým vrchem. Protože jsem však o kousek uhnula ze značené cesty, šla jsem nakonec trochu jinudy, než jsem měla původně v plánu, ale nelituji toho, protože jsem po cestě potkala nádhernou bukovou alej, která rozhodně stála za vyfocení. Pokračovala jsem lesní cestou až na silnici spojující Červenovodské sedlo (815 m) a Suchý vrch (995 m). Pak stačilo odbočit kousek doprava a můj první cíl byl na dosah.
Hvězda je sedlo v nadmořské výšce 843 m mezi Suchým a Prostředním vrchem (872 m). V jeho těsné blízkosti prochází již zmíněná silnice z Červenovodského sedla na Suchý vrch a je křižovatkou modré, zelené a červené turistické trasy.
Tam jsem si dopřála odpočinek s občerstvením. Prohlédla jsem si i blízké okolí s úžasnou, vysokou trávou, která sváděla k tomu, položit se do ní a koukat Pánu Bohu do oken. :-) Na druhé straně byla skrze prosekanou část lesa vidět Hora Matky Boží nad Králíkami, hora Jeřáb v Hanušovické vrchovině, kde pramení jeden z hlavních toků Orlických hor, Tichá Orlice, a také rozhledna Val.
Po odpočinku jsem se vydala po zelené na Prostřední vrch. Po cestě jsem zaregistrovala borůvkové keříky, doslova obalené plody. Z Prostředního vrchu lze v určitých místech dobře vidět masiv Králického Sněžníku, i jeden z jeho vrcholů, má zamilovaná hora Urwista v Polsku. Po mírném stoupání k vrcholu cesta poměrně prudce spadá na Červenovodské sedlo, kde jsem si opět dopřála kratší odpočinek.
Z Červenovodského sedla jsem pokračovala přibližně severozápadním směrem, abych se dostala nad louky nad Orličkami. Když jsem vyšla z lesa a spatřila tu nádheru...už jen pro louku posetou stovkami rozkvetlých pampelišek...bylo to něco jen těžko popsatelného.
Pak jsem musela zdolat určité překážky ve formě potůčku a také ohrady, která mi bránila projít; naštěstí jsem ale nemusela zacházet příliš daleko, abych vylezla po svahu východně od Orliček a mohla se dál kochat nádhernými scenériemi naší horské krajiny.
Záhy jsem se dostala do míst, kde jsem byla v roce 2015 o Dušičkách, kdy panovalo pravé babí léto. Protože jsem na tom byla časově hodně dobře, vrátila jsem se nakonec do Orliček na autobus, který mě odvezl zpátky do Jablonného, a dalším jsem se dostala domů.
