Když jsem se před mnoha lety začala zajímat podrobně o Orlické hory a na internetu jsem sháněla jakékoliv informace a fotografie, velice mě zaujala Přírodní rezervace Zemská brána, především její dominanta – kamenný most.
Spřádala jsem plány na její návštěvu, ale poprvé k tomu došlo až v srpnu 2013. Ten den jsem vyrazila přes Jablonné nad Orlicí, Žamberk a Klášterec nad Orlicí do Českých Petrovic, odkud jsem se pěšky vydala po silnici II/311 na necelé čtyři kilometry dlouhou cestu přes osadu Čihák, součást Klášterce nad Orlicí, na Zemskou bránu.
Dodnes si jasně vybavuji své tehdejší pocity, když jsem z Čiháku sešla poslední kilometr cesty dolů k Divoké Orlici. Bylo dost brzy ráno, a protože horní konec rezervace se nachází mezi dvěma vysokými hřebeny, tudíž tam panovalo mírné šero, zdálo se mi to všechno nesmírně tajemné. Řeka šuměla, stejně jako okolní stromy, a já se na první pohled zamilovala do tohoto kouzelného místa, kam od té doby jezdím každý rok.
Nějakou chvíli jsem stála na mostě a pozorovala Divokou Orlici, ubíhající do českého vnitrozemí. Bylo to o to lepší, že jsem tam v tu chvíli byla úplně sama, ani žádná auta nejezdila kolem. Zemská brána je prostě kus nespoutané divočiny, a já pevně doufám, že tak to zůstane i do budoucna.
Pak jsem se obrátila na polskou stranu. Sešla jsem na pravý břeh řeky nad mostem a po chvíli jsem se vrátila nahoru, abych se podívala na most z levého břehu z české strany. Samotný most ve mně vzbuzoval dojem něčeho monumentálního, a ten dojem ve mně přetrvává dodnes, kdykoliv ho vidím.
Neměla jsem s sebou mapu, což se záhy ukázalo být fatálním pro můj další cíl – Pašeráckou lávku. Měla jsem zato, že Pašerácká lávka leží od mostu proti proudu, a tak jsem se vydala dál po silnici směrem na Bartošovice v Orlických horách.
Protože se mi ale zdálo, že už jsem nějak moc daleko a žádná lávka v dohledu, otočila jsem to a vrátila se zpátky k mostu. Teprve doma jsem podle mapy zjistila, že jsem do Bartošovic měla už jen pouhý skok, možná kilometr cesty. Neměla jsem však už mnoho času, a tak jsem při této své první návštěvě Zemské brány Pašeráckou lávku neviděla, třebaže po návratu k mostu jsem prozkoumala ještě část pravého břehu řeky. Od Pašerácké lávky jsem už byla nedaleko, stačilo by pár kroků, a zahlédla bych ji mezi stromy.
Osobně považuji za nejkrásnější úsek rezervace ten mezi mostem a Pašeráckou lávkou, kudy protéká nejvíce vody a najdeme zde nejvíce obrovských balvanů, na nichž se dá skvěle piknikovat a přitom dopřát unaveným nohám svěží koupel v řece. Samozřejmě i dál je Divoká Orlice kouzelná, protože svahy na obou březích poněkud ustupují a koryto řeky je širší.
Vrátila jsem se zpátky k mostu, abych si nadělala dost snímků do zásoby. Bylo nějak krátce po obědě, když jsem se rozloučila s tímto kouzelným místem a po stejné trase se vydala zpátky do Českých Petrovic. Na Čiháku jsem u turistické chaty fotila nádherné kamerunské kozičky, velice přátelská zvířátka. Cesta už nešla tak rychle, protože byla povětšinou do kopce, ale přesto jsem to časově dobře zvládla. Autobusem jsem dojela do Mladkova ke kostelu, odkud jsem, plná dojmů, jela s maminkou a známými autem oslavit Nanebevzetí Panny Marie na Horu Matky Boží u Králík.
