Když jsme se loni vraceli z rakouských Tyrol, dostali jsme od naší průvodkyně Veroniky plakát s dalším poutním zájezdem, plánovaným na druhou polovinu června příštího roku, tentokrát do Jižních Tyrol v Itálii.
Hodně mě to zaujalo, ale říkala jsem si, že mám určitě půl roku na rozmyšlenou, zda bych tam chtěla jet. Ty měsíce však utekly jako voda, a musela jsem se rozhodnout, jak se k tomu postavím. A jak vysvítá už z názvu dnešního blogu, dala jsem této akci zelenou. Musím říci, že jsem naprosto nelitovala. Bylo to něco kouzelného, nač budu vzpomínat do konce života. Potkala jsem tam i známé tváře z Rakouska a těch pět dní jsem si naplno užila. Ráda bych se tedy s Vámi postupně rozdělila o nádheru Dolomit, což jsou, alespoň pro mě, svým charakterem úplně jiné Alpy než ty v Rakousku.
Užila jsem si přírodní krásy, jihotyrolskou pohostinnost a gastronomii, pěkné počasí (jaký kontrast oproti tomu, o jakém v posledních dnech a týdnech v této oblasti slyším či čtu v médiích!), duchovní náboj těchto míst (ten především).
Naše putování jsme zahájili na největším poutním místě Jižních Tyrol, zvaném německy Maria Weißenstein, italsky Pietralba. Je tu poutní kostel Panny Marie, k němuž přiléhá klášter servitů. Tomuto nádhernému místu se jinak přezdívá "Duomo delle Dolomiti" - "katedrála Dolomit".
Naleznete je v nadmořské výšce 1520 metrů. Roku 1553 se zde Panna Maria zjevila sedlákovi Leonhardu Weißensteinerovi, podle nějž bylo pak toto místo nazváno a který zde na poděkování vystavěl kapli, jež se záhy stala poutním místem pro mnoho lidí.
První barokní kostel zde byl vybudován roku 1673, přestavěn v letech 1719 - 1722. Nástropní malby se datují k roku 1753. I sem bohužel proniklo nařízení císaře Josefa II., a tak byl zdejší klášter uzavřen, tři věže zbourány a inventář skončil v dražbě. Teprve roku 1800 se začalo s rekonstrukcí a 24.8.1885 byl znovu korunován Obraz Panny Marie Bolestné, který vlastnil Leonhard Weißensteiner, během ceremonie, jíž se účastnilo přes 130 kněží a 15 000 věřících.
Sv. Jan Pavel II. udělil kostelu roku 1985 titul basilica minor a o tři roky později ji osobně navštívil.
My jsme zde byli na Mši Svaté, které se tu celebrují v italštině a němčině. Po Ní jsem stihla pořídit už jen pár snímků, neboť nás čekal osmdesátikilometrový přejezd do Corvary in Badia, kde jsme se měli ubytovat.
Tímto první část putování po Dolomitech končí. Děkuji za pozornost a přeji všechno dobré do nového týdne.
