Na konci srpna 2016 panovalo krásné počasí, které mám pro focení nejraději, a tak jsem podnikla další túru po Orlických horách, v tomto měsíci již asi čtvrtou, a to do sousední obce Jamné nad Orlicí a k vrcholu Martinova hať.
Jamné nad Orlicí, rodiště Františka Filipa, známého jako Bezruký Frantík, je horská obec ležící v podcelku Orlických hor Bukovohorská hornatina, v nadmořské výšce cca 430 – 850 m n. m. Délka obce činí zhruba čtyři kilometry. Dominantou obce je novorenesanční kostel Nejsvětější Trojice, vysvěcený roku 1883, v nadmořské výšce 605 m n. m. Vrchol Martinova hať (711 m) se nachází jihovýchodně od centra obce.
Od nás z Faltusova kopce máme Jamné jako na dlani, s výjimkou nejdolnějších partií, a Martinovu hať vidíme rovněž bez problémů...a tak jsem si chtěla dopřát opačný pohled. Ráno jsem vyrazila pěšky na autobusovou zastávku na dolním konci, kde je zároveň i jamenská vlaková zastávka, odkud jsem se nechala vyvézt na poslední zastávku Na brodě a zamířila směrem k Martinově hati.
Překvapila mě krása okolní krajiny, hlavně té směrem právě k Martinově hati, neboť tam jsem ještě nikdy nebyla. Bylo krátce po žních a po okolních polích, patřících jamenskému zemědělskému družstvu, bylo spousta balíků slámy...můj oblíbený fotonámět. Sluníčko naplno svítilo, a tak jsem nakonec došla až do míst, kam jsem původně neměla vůbec v plánu jít. Prošla jsem kolem malé kapličky sv. Peregrina Laziosi a došla jsem až k Martinově hati, odkud jsem pokračovala kousek dál směrem k Orličkám.
Pak jsem se vrátila zpátky a vyfotila dva rybníčky, které jsem míjela už cestou tam. Odbočila jsem vlevo, kde se na stromě nacházel Obrázek Panny Marie a odpočinula jsem si na lavičce v místech, kde se nabízely daleké výhledy. Musím říci, že po celé cestě jsem potkala nesčetné množství drobných sakrálních památek.
Vrátila jsem se zpátky na autobusovou zastávku a tentokrát se vydala vlevo a pak vpravo, abych po cestě vedoucí na Suchý vrch došla k posledním jamenským domům. Poté jsem se opět vrátila zpátky na rozcestí a pokračovala jsem přibližně západním směrem nad zástavbou do míst, odkud je nádherně vidět můj rodný Faltusův kopec a pak také Studené a Studenecké skály.
Zpátky jsem to vzala kolem domu rodičů své kamarádky a přitom vzpomínala, jak jsme se za školních časů navštěvovaly. Pokračovala jsem dolů po Jamném, s odbočkou ke kostelu a hřbitovu.
Přibližně v polovině Jamného se nachází ještě jedno místo, odkud je dobře vidět k nám do Sobkovic...a shodou okolností hned vedle bydlí moji příbuzní. Od kostela jsem to tedy vzala právě na toto místo...a nakonec jsem u nich skončila na obědě a kusu řeči. Po nějaké době jsme se rozloučili a já se prudkým kopcem dolů vrátila na hlavní silnici, odkud jsem pokračovala až na dolní konec Jamného.
Jak jsem už napsala, Jamné je plné drobných sakrálních památek, ale rovněž také krásných chaloupek, takže kdo má rád tyto vesnické stavby, tady si určitě přijde na své.
