Asi se zeptáte, co všechno mělo začít...a má odpověď bude znít: mé fotografování, které se z koníčku postupně stalo závislostí a jehož sedmé výročí dnes slavím.
Protože od nás z Faltusova kopce jsou nádherné rozhledy na všechny strany, už dlouho se mi zamlouvala myšlenka fotit si ty krásy, které se nikdy neopakují dvakrát, a tak je mít zachycené pro pozdější vzpomínání. Jenže finančně to pro mě tehdy nebylo únosné.
Proto jsem začala fotit na fotoaparátu svého bratra; zprvu jen málo, ale postupně jsem tomu začala přicházet na chuť a focení se stávalo mým koníčkem. Jenže jak se říká, s jídlem roste chuť, a ta má rostla do závratných výšek. Začala jsem tedy přemýšlet nad svým vlastním fotoaparátem. Trvalo to sice rok a půl (počítáno ode dne, kdy jsem s focením začala), než jsem si pořídila svoji mašinku na fotky, ale od té doby fotím stále týmž fotoaparátem, s kterým jsem maximálně spokojená. Je to Samsung WB250F, malý, lehký a skladný kompakt, který můžu brát všude s sebou, aniž by zabíral moc místa nebo byl zbytečně těžký.
Nejdřív jsem ho s sebou brala jen občas a nikdy ne, pokud mělo pršet nebo být vůbec nehezké počasí. Postupem času jsem se ho ale naučila brát s sebou pokaždé, protože jím fotím i různé praktické informace, a když jsem si ho někdy zapomněla nebo záměrně nevzala, častokrát se mi to těžce nevyplatilo. Z legrace nyní říkám, že se spíš obejdu bez mobilu než bez foťáku.
Je to pro mě nevyčerpatelný zdroj inspirace a hlavně relaxace, bez níž už si nedovedu svůj život představit. Specializuji se na Orlické hory, ale ráda fotím všechno krásné, zejména přírodu, hory a zvířátka. Při focení dovedu zapomenout na starosti a problémy, a tak si perfektně vyčistím hlavu.
Na závěr Vám nabízím pár snímků právě z toho prvního dne, kdy jsem s focením začínala.
Můj úplně první snímek...
...a ty ostatní
