Bylo kolem půl šesté ráno, když jsme dorazili na místo. Vzhledem k okolním vysokým alpským vrcholům bylo ještě trochu šero, protože sluníčko teprve začínalo vstávat, což je patrné i na prvních snímcích, ponořených ještě do stínu.
Protože jsme museli čekat na otevření hotelu cca dvě hodiny, využila jsem toho k fotoprocházce po nejbližším okolí. Pak dorazilo i druhé auto jedoucí po jiné trase z Prahy. Některé nadšenkyně z našeho středu využily čekání na otevření hotelu ke zdolání hory Le Gargas, vysoké něco přes 2200 m, ale především velice strmé, která leží hned naproti celému poutnímu komplexu. Také jsem původně měla ambice tam v některém dni vylézt, ale nakonec se to nezdařilo...nejvýše jsem byla možná ve dvou třetinách svahu, kudy jsem se vracela ze sousedního vrcholu, ale o tom až později. Když jsme se konečně mohli ubytovat, což se neobešlo bez menších potíží, dostaly jsme já i má spolubydlící z Tasovic pokoj v pátém patře, s výhledem na baziliku a vrchol Chamoux. Ubytovací část celého komplexu v La Salette je obrovská a hlavně velice spletitá, takže tam člověk snadno zabloudí. Dost podstatným nedostatkem bylo, že wi-fi fungovalo pouze na velké galerii, nikoli na pokojích, což bylo hodně nepraktické. A pak jsem také nemohla pochopit, že kuchyň, v níž si hoteloví návštěvníci mohli vařit, neměla ani jednu jedinou varnou konvici. Nádobí jako hrnce apod. bylo velmi veliké, takže pro nás tři: kněze, který vedl duchovní obnovu, mou spolubydlící a mě, to bylo vyloženě zbytečně velké. Měla jsem jídlo s sebou, ale kvůli vedru dlouho nevydrželo. Pouze třetí den ráno jsem si zašla na snídani, jinak jsme se stravovaly ze zásob, které jsme dostaly od dvou sester z Apoštolátu sv. Františka, které přijely s druhou skupinou, vybavené několika bednami s trvanlivějšími potravinami. Mnoho toho rozdaly se slovy, že to zpátky nepovezou, takže jsme se vlastně živily od nich.
Odpoledne jsem si prošla trochu širší okolí poutního místa, kde bylo jaro v plném proudu. Když jsme potom v hale u recepce řešili harmonogram duchovní obnovy, zatáhlo se a já zažila první pořádnou alpskou bouřku. Musím však říci, že třebaže pršelo, pokud si to dobře pamatuji, každý den našeho pobytu, měli jsme, Bohu díky, štěstí na slunečné počasí. Bouřky a déšť, předposlední den i s kroupami, přicházely vždy až odpoledne a k večeru.
