Dnes nebudu chodit nikam daleko. Podíváme se společně pod Studenecké skály, do míst vzdálených od mého bydliště jen 3,5 kilometru.
Nalezneme zde křižovatku, kde z hlavní silnice Těchonín - Studené odbočuje úzká silnička do Vlčkovic. A právě u této odbočky stával Celenský Kříž, který se několik let zpátky posunul o něco málo východněji.
K Celenskému Kříži se váže pověst ze sklonku 18. století, konkrétně z ledna roku 1790, kdy už zvonila hrana panování císaře Josefa II. Tehdy těmito místy procházela tzv. královská cesta, velmi důležitá pro tuto oblast. Jezdily tu těžké formanské vozy naložené nákladem obilí, piva nebo dřeva, panské kočáry, v zimě saně.
Cestu nahoru si žádný zkušený forman netroufl vyjet bez přípřeže, a proto v Celném, ve statku u Faltusů chovali pro tento účel pár koní a hospodář byl vždy ochoten pomoci svým párem tudy projíždějícím vozkům nahoru na Studené, samozřejmě za přiměřenou odměnu.
V lednu 1790 požádal o přípřež forman, který vezl těžký náklad z Králík. Společnými silami lidskými i koňskými ho vyvezli ke studenecké hospodě, kde si oba dali po pivu a rozjeli se každý na svou stranu. Bylo po setmění a Faltus i koně se těšili domů do tepla.
Najednou však sedlák spatřil z lesa pod Studeneckými skalami vyběhnout vlčí smečku, která je vzápětí obklíčila. Hospodář shodil postroj z podsedního koně a tryskem se rozjel dolů k Celnému, dva vlci ho nicméně pronásledovali dál a zbavil se jich teprve skokem přes hluboký úvoz.
Kůň i s jezdcem dorazili domů a všichni ve statku se věnovali zpocenému koni. Hospodář však litoval statného hřebce, kterému se nepovedlo prorazit vlčí obklíčení, a brzy se ozvaly výčitky, proč ho tam zanechal. Po chvíli se však venku ozvalo zaržání a také štěkot psa Sultána. Všichni vyběhli ven, kde našli statečného koně zbroceného krví a pokousaného od vlků.
Po ošetření zraněného koně dostali oba vodu, obrok a seno. Ráno se sešli sousedé a společně se vydali na místo, kde byl sedlák Faltus přepaden. Několik vlků zabila pádná kopyta silného hřebce, ale dva museli dobít.
Na jaře toho roku dal Faltus z vděčnosti za záchranu postavit v místě, kde mohl přijít o život, pískovcový Kříž. O oba koně se věrně a vděčně staral a spolu s tím silným hřebcem oral orlickohorská pole ještě dalších dvacet let. Téměř zároveň odešli oba na věčnost.
Fotografii jsem pořídila v červenci 2013; bohužel nemám tu novější, kde je již Kříž umístěn opodál a stromy, které Jej obklopovaly, pokáceny. Z těchto míst jsou za dobrého počasí krásné výhledy po Orlických horách a sousedním Králickém Sněžníku.
