Druhý díl putování okolím Bukové hory zahájíme kousíček pod jejím vrcholem (958 m). Přicházela jsem od severu po zelené značce, která dál vede směrem k vrcholu Strážka a Valteřicím.
Z této cesty jsem se vyškrábala nahoru k vrcholu, kde se nalézala obrovitá dřevěná židle, turistický přístřešek, horní stanice lanovky a o něco dál také vysílač. Po malém odpočinku jsem to vzala odlesněnou částí na severozápad, kde jsem mohla fotit úžasné výhledy k Jeřábu a Suchému vrchu, ve vyšších partiích kolem vysílače i vrcholy náležející do masivu Králického Sněžníku, např. Urwistu (794 m).
V jednu chvíli jsem se posadila na sluníčku a užívala si ta panoramata (jak by se vyjádřila rodina Homolkova...). Pak jsem scházela dolů, což po tak prudkém svahu byl pořádný záhul na kolena, ale rozhodně to stálo zato. Došla jsem k cyklostezce č. 4071 a 4222, které napříč protínají Bukovou horu v nadmořské výšce 870 metrů, a zabočila jsem vlevo.
Prošla jsem malou zalesněnou částí a opět se ocitla v té odlesněné, kudy probíhá lanovka od Čenkovic. Pokračovala jsem v cestě do lesa a samozřejmě také ve focení, až jsem došla k rozcestníku Nad Paloukem. Odtud jsem zakrátko vyšla definitivně z lesa ven a kousek níž mě čekalo překvapení v podobě Hanesovy vyhlídky se zvoničkou a nádhernými výhledy k Čenkovicím a Jeřábu.
V té době nebyla ještě v těchto místech zástavba, jak byste ji tam našli dnes, pouze nezpevněná cesta vedoucí dolů do Čenkovic, po níž jsem sestupovala dolů na autobusovou zastávku u kostela sv. Vavřince, kde jsem své putování zakončila.
Jediné, co mě tu zklamalo, byla ta silná inverze, díky níž jsem z Bukové hory neviděla svou rodnou vesničku. Ovšem jinak to byl úžasný výlet, který mám stále v živé paměti.
Tímto své putování končím. Děkuji za pozornost a za čas, který jste mi věnovali, a přeji klidný a úspěšný další týden.
