Vyžírka

Včera mi přišel opravdu ošklivý e-mail.

Nějaký ¨dobrotivec¨ z mých článků pochopil, že jsem svobodná matka samoživitelka. Navíc mám děti dvě a malé. A co horšího, že mi to nepřijde ani divné a ani zahanbující natož abych se za to styděla. Tato osoba psala samozřejmě z e-mailové adresy, jež neobsahovala jméno. V duchu své statečnosti se ani nepodepsal/a. Dozvěděla jsem se, že jsem zakomplexovaná nána, která má raději chodit kanalizací. Mám se stydět, že mám nemanželské děti. Prý nejsem schopná najít si muže, který by si mě ochotně vzal za ženu. Proto se mnou musí být něco divného a jistojistě nejsem normální. Buď budu pitomá feministka nebo lesbička, jež si takto pokoutně pořídila děti. Dále jsem se dozvěděla, že náš sociální systém já a mě podobné případy pouze vycucáváme. Přitom by se nehorázné sumy mnou každoměsíčně obdržené, mohly použít pro potřebnější občany či investovat do rozvoje naší země. Bylo toho mnohem více, ale nechci se o tom rozepisovat. Některá použitá slova onoho anonyma by ani nebylo možno publikovat. Tak pro upřesnění, drahá paní či snad drahý pane. Nevidím důvod, proč bych se měla stydět. Mé děti jsou sice nemanželské, ale to neznamená, že jsou méněcenné. Jsou stejně a možná i více milované. Jak mnou tak svými otci. Nejsem ani feministka a ani lesbička. Ačkoli na tom neshledávám nic špatného. Rozhodla jsem se pro nemanželský život zcela dobrovolně. Vychovávat děti není nic jednoduchého, ale je to nejkrásnější věc jakou může člověk prožívat. A neznamená, že pokud se nehonosím titulem paní, že to nezvládnu. Alespoň nejsem na někom závislá. Pokud se Vám zdá, že svobodné matky na rodičovské dovolené vysávají náš sociální systém, tak by mě zajímalo čím. Ano, každý měsíc pobírám rodičovský příspěvek a to v závratné výši Kč 7.500,-. Dokonce nemám ani nárok na přídavky na děti ani nic jiného. Proč? Protože máme za rozhodné období moc velký příjem. Vám to snad připadá jako závratná suma? Chtěla bych vidět Vámi zvolené potřebnější osoby, kterým by jste tuto obrovskou částku nadělil. Co říci na závěr? Milý člověče, je mi Vás upřímně líto. Píšete mi pod rouškou anonymity a ještě navíc o věcech o kterých nemáte ani tušení. A já na anonymní e-maily neodpovídám. Opět jste mě vrátil nohama pevně na zem. Zase jsem zjistila, že na tomto světě jsou krutí lidé. Avšak doufám, že je Vás zlých málo, již kvůli svým dětem. Avšak i přesto Vám chci poděkovat. Inspiroval jste mě k napsání minimálně tohoto článku. A myslím si, že nezůstane pouze u tohoto jednoho.