Přátelství

Je pouze jedno opravdové

Nejbližší je pro většinu z nás rodina. Ať jsou to děti, rodiče či manželky a manželé.

Dále máme po svém boku známé, kamarády a v neposlední řadě přátelé.

Kolik jich asi člověk může mít? Známých hromady, kamarádů o trochu méně a přátel? Hrstku a někdy to může být pouze jeden jediný člověk.

Ačkoli mne celý život zrovna neprovází štěstěna a spíše bloudím bažinama než, že bych se procházela sadem rozkvetlých stromů, mám jedno velké štěstí. Krom toho, že mne osud obdaroval dvěmi krásnými dětmi, poznala jsem i drobet lidí, které směle mohu nazývat přátelé.

Jsou to jedni z mne nejbližších lidí. Lidé, kteří mi dodávají naději do dalších dní, kteří mne nechávají dýchat, kteří jsou zde pro mne a já zde mohu být pro ně. Jsou to bytosti, v jejichž nitrech dokáže proudit tolik krásy a lásky, že jí dokážou rozdávat všem kolem sebe.

Vím, že kdykoliv budu potřebovat popostrčit do dalšího konání, kdykoliv budu potřebovat zvednout ode dna, kdykoliv budu potřebovat milé slovo a porozumnění, kdykoliv budu potřebovat nebýt sama budou tu pro mne. Vím, že je na ně spolehnutí, že jsou mi nejblíže a že jim mohu poodhalit svou duši aniž bych utržila nějakou ránu. Vím, že to jsou dobří lidé.

Jen škoda, že opravdových přátel má člověk opravdu málo a vlastně je to v nejlepším případě pouze několik jedinců. Ale je lepší mít jednoho opravdového přítele, než nespočet známých.

Říká se, že být přítel si člověk musí zasloužit a že přátelé si nás i mi je vybíráme jako obraz nás samých.

Děkuji, že jsem směla poznat, co to znamená mít přátelé a být přítelem. Jen mohu doufat, že i mí přátelé mne vidí alespoň trochu jako já je.