Pověrčivost

Někdy mi přijde až neuvěřitelné jak jsme pověrčivá a to jsem si myslela pravý opak.

Stačí, aby mi někdo řekl, že to a to přináší smůlu a já se tomu vyhýbám jako čert kříži. Dokonce se snažím dodržovat všemožné tradiční zvyky o různých svátcích i nesvátcích. Každoročně se nechám ztřískat pomlázkou, rozkrajuji jablka, pouštím skořápkové lodičky, trhám barborku…a ještě mnoho dalšího. Kdybych to měla všechno vyjmenovat, vydalo by to na slušný seznam. Jednou mi kamarád řekl, že přináší smůlu šlápnout na hranatý kryt kanálu. A pokud se mu nedá vyhnout, musím ho sedmkrát obejít. Je neuvěřitelné jaké jsem tele (a tím nechci urazit mláďata turu), ale já to opravdu dodržuji. Nešlapu na hranaté dekly čehokoli, co je na zemi. Někdy je dosti obtížné se této smůlu přinášející potvoře vyhnout. Přeskakuji několik desítek centimetrů široké plochy. Věřte mi, že při mé výšce to není nic jednoduchého. Před několika lety jsem viděla film, v němž se hrdinka křižuje před projíždějící sanitou, prý proto, aby v ní neskončila. Dokážete odhadnout, co od té doby praktikuji. Nejtěžší bylo, když jsem jako těhotná docházela do nemocnice na vyšetření. Tam jich bylo. Lidé na mě sice koukají jako na cvoka, ale kdo by to riskl? Nikdy bych doma neroztáhla deštník. To ho raději nechám schnout zavřený, ale nesepnutý. Trvá to sice déle a pokládám ho na radiátor, ale… Moji známí i blízcí se mi již smějí. Prý to nemám zapotřebí. Jsou to hlouposti. Mají pravdu. Také dodržují některé zvyky, ale pověrčivý není snad nikdo. Mnohdy je to až obtěžující a znepříjemňuje to život, ale pověra je pověra. Ještě, že máme spoustu zvyků a pověr, které mají přinést štěstí.