Když napíšu, že se minulý pátek v jídelně ÚSP v Kvasinách uskutečnil golfový turnaj mentálně hendikepovaných v patování na trenažéru, budete si myslet, že se jedná o dílo tiskařského šotka. Ale není tomu tak.
Už před několika lety jsme si sami zhotovili “cvičnou desku“ se třemi otvory velikosti golfových jamek a na ni stejně dlouho, více či méně trpělivě klienti trénují údery, aby golfový míček skončil jednou ranou ve zmiňovaném otvoru. Je to zábava podobná cvrnkání kuliček, což je hra všem známá a stejně tak všechny baví.
Pátečního turnaje se zúčastnilo 20 hráčů a nejlepších pět klientů mělo možnost poměřit svoje golfové dovednosti s pěti pracovníky ústavu. Jen pro představu vyrovnanosti těchto dvojic uvádím, že tři páry museli ještě do finálového rozstřelu a nakonec ve třech případech byli klienti lepší svých opatrovatelů. Nejpůsobivější bylo, že během téměř čtyřhodinového sportovního klání bylo na všech hendikepovaných klientech možné pozorovat výbuchy nefalšované radosti a štěstí při povedených úderech, což bylo odměnou pro všechny zúčastněné pracovníky, kteří se o zorganizování odpolední akce zasloužili.
Závěrem musíme pochválit ty nejlepší, kteří ukázali, že chuť a soustavná snaha o zdokonalování přináší výsledky při jakékoli činnosti, a tak praktické ceny si za nejlepší hru odnesli Míra Markuš, Robin Gunár, Jára Hillebrand, Jirka Pichl nebo Honza Czichoň. Ti všichni byli schopni golfovou holí umístit míček do jedenácticentimetrové jamky ze vzdálenosti téměř dvou metrů pět, šest anebo dokonce osmkrát z deseti pokusů. Někdy si to zkuste, není to snadné.
autor článku: Jiří Mohr
